Noc sv. Valentýna (soutěžní)

Stále stejný... Tak jako každý čtrnáctý únor za poslední tři roky, kdy tvrdil, že spolu budeme.
Od chvíle, kdy napsal poslední zprávu, že se, oproti původní domluvě, opozdí o pár hodin, jsem si začala hrát na uraženou. Přestala jsem reagovat na "kontrolní zprávy" jestli nejsem naštvaná. Prostě jsem uraženě mlčela. Samozřejmě na oko.
Moc dobře jsem totiž věděla, že to díky tomu bude setsakra dobrej večer.
Pohraji si s ním. Budu ho provokovat. "Zahalená" sladkou a opojnou vůni v luxusním spodním prádle. Prostě učiněná Femme Fatale.
Ale nesvolím vůbec k ničemu. Aspoň ne hned. Ať si klidně prosí na kolenou. Ať žadoní o mou pozornost. Ať trpí.

V mém, až ďábelském, plánu jsem potřebovala drobnou výpomoc. Výpomoc v podobě Agenta. Provocateur je přesně to pravé v mém šatníku, co je pro tuto akci potřeba.
Oblékla jsem se a následně rezignovala na zdlouhavou a pracnou přípravu večeře. Místo toho jsem zvolila Carpaccio, takže po zbytek večera jsem si mohla odpočinout a dostat se do nálady výborným červeným vínem.

Přijel pul hodiny před půlnoci.
Otevřela jsem mu v černém saténovém župánku, pod kterým nešlo nevidět mou bojovou uniformu a hned jsem v jeho očích poznala, co všechno by se mnou chtěl dělat.
Ale já jen pozdravila. Žádný polibek, ani letmý dotyk, ucukla jsem.
Otočila jsem se a co nejvíce okázale odešla pro velký talíř ozdobeného Carpaccia, který jsem položila na konferenční stůl a pohodlně, až vyzývavě, se usadila na gauč se sklenici toho výborného vína v ruce.
Jeho nechápavý až zmatený pohled, nervozní poposedávání a zadrhávání slov odrážely úspěšnost mé hrané nedostupnosti a jeho nesmírnou tryznu. Šlo až hmatatelně cítit, jak se v něm hromadí emoce a představy divokého, nespoutaného a vášnivého sexu. Jak to v něm bublá a vře.
Tak jako v sopce před mohutným výbuchem.
Hodinky na jeho ruce, pevně svírající mé odhalené stehno, ukazovaly minutu po půlnoci.
Je čas. Valentýnská noc zamilovaných začíná. A bude to hodně dlouhá noc, kterou si dosytosti užiji.