Danekhorn

Vyrostl jsem v něčem, co do teď vlastně nevím, zda-li je reálné. Jsem nadržený, furt mi stojí, rád si ho vyndám všude, ale nevím, co je správný. Dětství v sexuální tabu - ale reálně všude se to hemžilo erekcí, chutí, chtíčem, úchylnostmi, zkoumáním... ¨
Dnes například komunita nebo určitá skupina gay kluků jsou mi odporní. Jeden pomlouvá druhého, ale každý s každým spal, respektují sex za zády partnera, ani jeden není chlap na to, aby se přiznal. Pak existuje určité pojetí chem sexu- vymrdej co nejvíce děr, z toho je mi na zvracení, ale sám vím, že ,,chem chvíle’’ můžou být skvělým zážitkem a pěkným spestřením.
A pak existuju já, krásný vztah s přítelkyní, ale láska v tom nebyla, vztah s klukem, vše bylo hlavně naivita, že svět není zlý.
Zlomené city, nadrženost - boj o normální život a práce s broken heart? Chnosánek a další zapomínadla.. Ale nic se nelepší...
Možná dobrej kámoš, který bude na blízku pro mne a já pro něj by byl super.