Konečně pátek a před námi víkend. Člověk tak uvažuje, plánuje a přemýšlí co dělat. Když už si myslí, že by mohl plány realizovat, tak přijde on. Já mu říkám bod zlomu, někdo nečekaná situace, někdo momentka a někdo karma. Musíš vše odložit či zapomeneš a řešíš momentální situaci. A když už je vše v pořádku, tak zjistíš, že akorát uplynul čas a co máš? Přineslo ti to štěstí? Uspokojení? Ne, byla to potřeba. Za čím se máme honit, když se pak ohlédneme a zjistíme, že vše bylo jen potřebné. Není lepší než plánovat, žít momentální situaci? Proč se mám přetvařovat a bát se říct svůj názor? Proč jsou lidi falešní a bojí se říct pravdu? Jsem názoru, že raději budu sama sebou a upřímná bez přátel, než mít kolem sebe zlo.

A je lepší říct zlou pravdu, než milosrdnou lež.