Princezna a Dřeváček
Byla jednou krásná princezna, Vzrušenka se jmenovala. Stále byla roztoužená a vlhká a těžce nesla, že její vyvolený, severský princ Ohonson, stále někde putoval dobývat jiné země a ženy v nich.
Jednou takhle šla Vzrušenka na procházku kolem hradeb, když tu náhle uslyšela tichý, ale mužný hlásek: ,,Vem si mě do ruky a splním ti jedno velké přání". Princezna se rozhlédla kolem a najednou u kamenného zdiva hradeb uzřela cosi dřevěného, co jí připomínalo mužský pyj. A vskutku... tvar podobný mužské chloubě, i kulkami to oplývalo. Jářku, vždyť je to dřevěný pindík. Co pindík, macek to je. Jsa celá rozněžnělá, jala se Vzrušenka usednout na nejbližší schod a věda, že všechna pážata, i služebnictvo včetně podkoního, odjela na jarmark, oddala se slastným hrátkám k ukojení potřeb svých.
Dobové prameny uvádějí, že si princezna ani třísku nezadřela a že si s Dřeváčkem velice dobře rozuměla.
A jestli neumřeli, tak si rozumí dodnes.
