Osvědčený recept

Budu tímhle trošku reagovat na předešlé blogy jiných uživatelů. My jsme národ, který si hodně zažil, dle historie. Byli jsme nad vládou jiných států. Byli jsme mnohdy umlčováni. Teď mi přijde, že je to umlčování zase tak trošku v kurzu, ale i tak zatím, je stále v uvozovkách svoboda slova. Já osobně nechápu lidi, co se bojí říct svůj názor, nebo dokonce konfliktů. Mám jednu kamarádku, která taková je. Nechá si toho hodně líbit, jenže potom se taky hodně diví. Někdo se jí snaží diktovat co má dělat, někdo má zase potřebu jí poučovat, někdo jiný zase zesměšňovat, někdo k ní má zase oplzlé řeči ( muži typu, přijedu tě vymrdat)...


Ona místo, aby se bránila, tak raději mlčí. Jenže ono jí to potom mrzí a ovlivňuje jí to. Ti lidi si samozřejmě potom dovolují víc a ještě přitvrdí. Prostě se s každým snaží vycházet za dobře. Několikrát jsem se jí snažil chránit a vysvětlit jí to, že nedělá dobře. Samozřejmě se moje slova pokaždé potvrdily. Jako u žen to tak trošku chápu. Jakože se nebude hádat s dvoumetrovým chlapem. Chlap to má jiné, zvedne hlas, řekne něco a většinou se lidi leknou. Jenže i tak je potřeba se ozvat.

Dnes jsem například vypíčoval teď už bývalého zaměstnavatele. Když udělá někdo dvakrát za sebou chybu. Tak už je to u mě neschopnost. Hlavní je takové věci řešit hned, já to tak dělám. Dokud je člověk v ráži. Muheheeh. Poprvé jde řešit vše slušně, podruhé to řeknu rázněji a potřetí už se na slovník nedívám. Osvědčený recept