Karty na stůl!!!

Vážení, co kdybysme si zahráli takovou hru na pravdu? Byli byste pro?

Nedávno tady bylo několik blogů o blogerkách. Autor popisoval, jak se s nimi setkal, a že z bab, které píší úžasné texty o šukání, se vyklubou tuctové ženské, o které by si pomalu neopřel ani kolo. Říkám si, co ho naštvalo. Jestli to byly schůzky naslepo a on čekal někoho jiného, nebo jestli se fotografie nepotkala s realitou. Možná i živá konverzace byla jiná než písemná, nebo si prostě jen nesedli podle očekávání. Za mě se praní takovéhleho prádla na veřejnost nehodí, ale každý si může napsat co chce.

Ale vraťme se zpátky k podstatě. Dovedu pochopit, že v této virtuální realitě si uživatel trochu přidá. Někdo víc, někdo míň. Protože každý chce nějak zaujmout. Ale přece nebudu psát babě, která hledá tmavovlasého Itala, že jsem přesně její typ, když jsem blonďák jak poleno. Vždyť by mě na případné schůzce poslala do hajzlu na první dobrou.

Chápu, že holky, které tady píšou krásné blogy a povídky, jsou snem mnoha čtenářů. Ale je mi jasné, že to nejsou baby z titulky z Lea, že nesedí za klávesnicí v podvazkách a neprotahujou si robertkem kundu. Takže tam vidím ženu v domácím oblečení, která se sem uteče na chvíli pobavit a hodit za hlavu takové ty klasické starosti v domácnosti.

Tak a teď ta hra na pravdu, dámy a pánové.

Karty na stůl a řekněte, jak hodně jste tady pravdiví, nebo jestli máte potřebu a důvod lhát.