Když žena pláče...

přicházím sem abych aspoň tady ti napsal to, co nemámmožnost ti pošeptat osobně, protože život si někdy s osudynás lidí i naší láskou krutě pohrává.Co jsem ovšem netušil, že setkání s tebou bude tak moc krásnéa loučení tak moc bolestivé...Pokaždé když ti píšu chci napsat jak mé srdce po tobě pláče, alenemůžu vím, že ty sama už tak, to máš vše hodně složité a já ti chcibýt oporou ne tím kterého ty budeš muset utěšovat. Byly to tvé slzy které já tenkrát skrz naše psaní se snažil zahnat a osušit. Já netušil kam až nás ty věty dovedou. Jak je možné, že máš vedle sebe muže který nevidí tvou krásu,který místo toho aby se těšil na tvůj hřející úsměv raději chodína pivko. Co je to za muže který odchází na ryby a celý víkendtě zanechává samotnou.Ano pro druhého...Jen kdyby ten druhý se ke své ženě choval tak jak si zaslouží a věnovalji nejen čas, lásku, ale i úctu a věrnost...Věřím, že kdyby si neměla rodinu a rozhodovala by si se jen sama za sebetak by si toto ponižování netrpěla ani o den déle, protože žena jako ty byurčitě dlouho sama nezůstala a i když ty sama tomu nevěříš tak já ti to buduříkat stále a to, že se stáváš inspirací pro nejednoho muže který by dal nevímco aby si mu věnovala třeba jen jeden svůj úsměv.Jak mám být šťastný, když vím, že jsi tu také ty...Nemohu si přece vzít a utrhnout kousek tvé krásy, načerpatu tebe novou sílu a jít dál hledat to své štěstí.To bych se choval úplně stejně jako on ! Použil, využil a odešel...To ne !!To není přece fér...Ano všichni muži jsou stejní !