1. zápis — Kdo jsem já, Bella

Nejsem žádná začátečnice v životě, i když mám trochu pocit, že právě teď začínám znovu. Jmenuji se Izabela, ale vy všichni — stejně jako ten, který mě nejvíce formoval — mi říká Bella. Ano, tak trochu ironie, protože zrovna já jsem se nikdy necítila jako filmová kráska.

Zde jsem si profil udělala, protože celkem nedávno jsem poprvé po letech pocítila zvláštní nedefinovatelnou prázdnotu. A touhu. Možná to zní naivně — vždyť mám všechno. Mám muže, se kterým jsem od devatenácti. Je o sedmadvacet let starší, profesor geologie, muž, kterého jsem „sbalila“ ještě jako studentka prvního ročníku. Bylo to tehdy skoro bláznivé – holka s očima plnýma snů a muž, který nosí brýle posunuté na špičku nosu a mluví o minerálech, jako by to byli živí tvorové. Já ho nechtěla jen jako učitele. Chtěla jsem ho celého. A on se nakonec nechal.

Za ta léta jsme si našli vlastní svět. Pomáhám mu s výzkumy, s výstavami, s texty na jeho přednášky. Doma vařím, peru, uklízím. A přestože miluji každé jeho „děkuji, Bello“, někdy v tom tichu cítím zvláštní tlak – jako by se ve mně probouzela část, kterou jsem kdysi nechala spát.

Nedávno jsem si v kuchyni popálila ruku – hloupá nehoda při vaření. On mi ji ošetřoval. Ty jeho jemné doteky, foukání na ránu, jeho tichá péče… A najednou jsem ucítila něco, co mě samu zaskočilo. Touhu. Prudkou, neřízenou, trochu šílenou. Chtěla jsem ho — teď hned, bez rozumu, bez pravidel. Ale on, můj milý profesor, ten, který má všechno promyšlené, to zkrátka „zachránil“ po svém — logicky, zdrženlivě, rozumně. A ve mně zůstalo cosi otevřeného.

Dlouho jsem pak přemýšlela, kdo vlastně jsem. Zjistila jsem, že asi doháním něco, co jsem přeskočila. Možná to období, kdy jsem měla být divoká, zkoušet, riskovat. Kdybych mohla, šla bych tancovat bosá po ulici, smát se nahlas, políbit cizího kluka jen proto, že má hezké oči.

A tak jsem tu. Na erotické seznamce. Ne proto, že bych chtěla jen „pr*at“ — jak to asi mnozí řeknou. Chci zjistit, co vlastně hledám. Co mi chybí, co mě dělá živou. Profesor mi dal svolení být sama sebou, zkoušet, objevovat… a já chci zjistit, co to znamená. Nechci zradit, chci se pochopit.

Možná hledám příběh. Možná odvahu. Nebo jen trochu bláznivou energii toho, co jsem kdysi byla.

A kdo to zjistí — kdo odhalí, co vlastně chci — ten možná získá i mě.