Žena je jako lavina

Je ráno jako každé jiné, člověk se probudí dá si ranní kávu oblékne se opustí prázdný byt a vyrazí do práce. Člověk si tak jde tu svou každodenní cestu a pak se to náhle stane ! Krásná žena se podívá dlouze do očí a přidá sladký úsměv a ztratí se v davu stejně rychle jako se objevila, ale ten úsměv ten člověka neopouští a vrací se po celý den s vytrvalostí neodbytné vosy. A tak mě kolikrát napadá, zda každá žena která vládne půvabem, když ráno opouští byt, tak ví o své síle ukryté v úsměvu a zda si je plně vědoma, že když si pak vybere muže na kterého svou zbraň použije způsobí něco jako by byla vytetovaná v každé nové myšlence která se po tomto letmém setkání tomu nebohému muži zrodí v hlavě. A tak si tak říkám zda ženy vědí o své síle a cíleně si pak jen vybírají nás ( slabé, bezbranné ubohé ) muže aby nám to spočítaly za všechny ty ostatní kteří si jejich šarmu nedokázali vážit a nebo zda o tom vůbec nemají tušení ? A netuší, že když se usmějí tak tím na několik hodin nás zbaví všech našich tak ušlechtilých myšlenek ( o fotbale, o rybách a nadupaných mašinách ) Ať je to tak nebo tak, jedno už vím každá žena je jako lavina... Vždy to začíná úplně nenápadně! S tichostí bílých padajících vloček, si dokáže přitáhnout pozornost... Stejně jako se člověk ztrácí v bílých pláních, je ztracený při pohledu do svůdných očí.. Tak jako člověka láká zasněžený velký kopec,stejně tak svádí žena k hříchu. A když se pak člověku dostane od takové ženy milého úsměvu, je to stejné jako by se utrhla a zavalila ho lavina . . . vzrušení. A tak už teď se těším až se zase nějaká dívka rozhodne, že na pár hodin mi rozežene ty mé tak ušlechtilé myšlenky.