Když vášeň ztichne

Ležím v posteli a nemohu usnout. V hlavě mi víří proud myšlenek, na které hledám odpovědi, ale nemohu ji najít. Vedle mě spí má žena a i to je ten důvod, proč nemohu spát, a nápor myšlenek mi drtí mou šedou kůru mozkovou tak jako lis v továrně nepatrnému dělníkovi ruku.

Je to má žena, se kterou jsem prožil větší část svého života, žena, co má veškerý můj respekt a úctu, ale řekl bych, že náš společný život se dostal na rozcestí a oba dva přemýšlíme, jakou cestou se naše kroky vydají. Jsem Střelec a to mluví za vše.... Mám rád život i požitky, které nabízí. Je mi už přes padesát let, ale padesát je jen číslo a možná i díky tomu si dokážu spoustu věcí vychutnat daleko lépe a s větším prožitkem než za svých mladých let.

Spousta věcí v mém životě už není jen o tělesných potřebách, ale užívám si ostatní maličkosti, které k tomu patří. Konverzace, svádění, jiskření, touha, vášeň. A právě proto teď nemohu usnout. Tyto věci, které mám tak rád, se pomalu a nenápadně z našeho života vytratily. Ta vášeň, živočišnost a poznávání sama sebe i toho druhého byly vytlačeny a vyměněny za poklidný a jasně daný řád, kdy orgasmus je pro oba téměř vždy zaručen, ale chybí tomu to pravé koření. Přemýšlím.... Jsem snad špatný chlap, že mě tyto myšlenky napadají? Jistě pro spoustu lidí bude mé chování nepřijatelné a odsouzeníhodné a samozřejmě budu ten, co si neváží toho, co za ta léta s tou osobou, co spí po mém boku, vybudoval. Vážím, a moc, ale rezignovat na život se mi ještě nechce. Mám ho rád... moc. A proto jsem zde a hledám. Hledám milenku... ženu, která se ve společnosti chová jako pravá dáma, ale za dveřmi ložnice se ráda změní na divokou a prostopášnou děvku, co to cítí podobně jako já a která by se mnou občas zažehla ten plamínek vášně a chtíče, který už mi tak dlouho chybí.

Konec. Proud myšlenek v mé hlavě se pomalu zpomaluje. Chci to udělat a nezbývá než doufat, že najdu spřízněnou duši, která to cítí podobně .