Nahota, slunce a hledání duší.

Společná nahota v létě u vody je pro nás tou nejpřirozenější cestou, jak si užít slunce a jeden druhého. Obzvlášť v těch parných dnech, kdy se v kanceláři zastaví vzduch a textil se začne nepříjemně lepit na mokré tělo, je to pro nás jediný možný únik. Ten pocit, když po práci konečně odhodíme upnuté oblečení, které nás celý den svíralo, a skočíme do chladivé vody, je nepopsatelný. Najednou nás nic neškrtí, kůže může volně dýchat a my jsme konečně sami sebou.
Jako pár jsme se v tomto osvobozujícím rituálu úplně našli. Já, jako zralý muž, si v těchto chvílích s hrdostí užívám pohled na svou krásnou, šťavnatou baculku, která ve světle zapadajícího slunce a s kapkami vody na těle doslova září. Baví mě sledovat, jak se její plné křivky přirozeně vlní při každém pohybu a jak její pokožka získává zlatavý nádech. Když rozpustí své dlouhé vlasy, které jí splývají po mokrých zádech, a podívá se na mě těma nejkrásnějšíma pomněnkovejma očima na světě, svět kolem přestává existovat. Její neodolatelný úsměv je pak už jen tou třešničkou, která mě pokaždé dostane.
Naše dny u vody mají dvě tváře, které se často prolínají v jednu fascinující hru. Jsou chvíle, kdy nás ovládne touha věnovat se výhradně jeden druhému, a tak vyhledáváme soukromí na malinkaté plážičce u rybníka, skryté v rákosí mezi stromy. To, že jsme v tu chvíli v našem malém ráji sami, ale neznamená, že nás nikdo nemůže vidět. Právě naopak – jen pár kroků od nás vede kolem rybníka cestička, ze které sice jako ležící nejsme hned vidět, ale kohokoliv může napadnout se zastavit a podívat se blíž. To jemné vědomí, že se někde v dálce na protějším břehu nebo přímo za námi v trávě může mihnout náhodný pohled, dodává našim společným chvílím nečekaný náboj.
Baví nás ta hra na hraně mezi naprostým soukromím a tichým exhibicionismem. Když se na dece proplétáme, zatímco se hladina rybníka jen líně vlní, užíváme si pocit, že jsme součástí přírody, která nás nijak nesoudí. Ten občasný, vzdálený divák, který nás možná zahlédne jako dva nahé body v krajině, jen podtrhuje tu živočišnou svobodu, kterou v sobě máme. Já si v tu chvíli o to víc užívám, jak se její pomněnkové oči v tom pološeru lesknou a jak její křivky lákají k doteku, i když víme, že nejsme ve vesmíru úplně sami.
Pak jsou ale dny, kdy prostě jen chceme odpočívat, relaxovat mezi ostatními naháči a pozorovat život v jeho nejpřirozenější podobě. Baví nás ta uvolněná energie, kdy se díváme na krásu kolem sebe a zároveň nám lichotí, že jsme i my součástí toho pohledu pro ostatní. Je to fascinující mix klidu a tichého napětí – ten moment, kdy se naše pohledy s někým dalším na vteřinu setkají a v očích toho druhého vidíte stejné pochopení pro svobodu, jaké cítíme my.
Užíváme si tu specifickou dynamiku nudapláže, kde lidé nejsou jen anonymní postavy, ale bytosti, které ze sebe odložily veškerý stud. Baví nás sledovat, jak se slunce odráží od jiných těl, jak se lidé smějí a jak přirozeně působí každý pohyb, když ho neomezuje látka. Pro mě jako muže je to i chvíle tiché hrdosti, kdy vidím, jak ostatní po očku sledují moji polovičku. Ten obdiv v jejich tvářích mi jen potvrzuje, jaký poklad mám vedle sebe na dece. Zároveň nás baví ta tichá komunikace beze slov – to, že jsme v tom všichni spolu, nahatí, upřímní a bez masek. Právě v takových chvílích si říkáme, že nahota lidi spojuje mnohem víc než jakýkoliv jiný životní styl, a v duchu si vybíráme, se kterým z těch párů kolem bychom si asi nejvíc rozuměli.
Zatím v tom davu u vody spíše jen tak po očku vyhlížíme. Hledáme totiž někoho, s kým bychom tu pohodu dokázali sdílet i jinak než jen letmým úsměvem z vedlejší deky. Hledáme podobně naladěný pár, ale rádi se seznámíme i s osamocenou ženou, která si nahotu užívá stejně jako my a u vody nechce být jen sama se svými myšlenkami. Moje polovička, ta šťavnatá baculka s pomněnkovýma očima, si totiž moc ráda popovídá a sdílí ženské postřehy, zatímco se my muži budeme kochat krásou léta.
Nejde nám o žádné složité rituály – chceme prostě najít lidi nebo spřízněnou duši, se kterými se budeme cítit uvolněně, i když mezi námi nebude žádná látka. Je nám úplně jedno, jestli jste v našem věku, nebo jste o generaci mladší či výrazně starší. Věk u vody nehraje roli, důležitější je společná energie a smysl pro humor. Podstatné je, aby nám spolu bylo na dece lidsky fajn, abychom dokázali probrat všechno a nic, a přitom si užívali to, že se na sebe můžeme vzájemně dívat a nechat se obdivovat.
Pokud to máte podobně a chybí vám u rybníka parťáci, se kterými byste si rozuměli beze slov i v hovoru, nebojte se nás oslovit. Možná zjistíme, že právě naše deky k sobě patří a že ta příští návštěva pláže bude v dobré společnosti mnohem barvitější.