JobPigging: Corporate Cringe

Opět o pěstování kaktusů. O JobPiggingu bylo napsáno zde (neplést s něčím jiným): Staronový fenomén Hladový filosof

Pravidlo 1: Najít nejlepší práci za co nejméně. A nebo nejhorší, placenou nejlépe. Pravidlo 2: Vydržet max týden před koncem zkušební doby.

Jde o gamifikaci části produktivního věku mezi skupinami přátel (ideální lék na vyhoření a krize). Dneska se rozepíšu o jisté související věci.

Memologie. Je nový obor, který lze studovat. Zpravidla nejde o vyjádření pocitů. Ale o přirozenou reakci na všudepřítomný slop. Proto se ironicky vezme ten úplně nejhorší sebestupidnější obrázek. V naději, že jej někdo začne sdílet. A ne, že ten obrázek je skvělý sám o sobě.

Pokud to sdílí gen Z, je to v pořádku. Pokud to sdílí někdo starší, než mileniál, je to, jako kdyby se gen Z koukala optikou na Silvestrovské pořady z devadesátých let. A nebo jako Ind na Kolotoč. Je to vizuální i mentální nepatřičnost.

Dovedete si asi představit, jak vnímají snahy recruiterů být in a "převzít" jejich subkulturu. Ale úplně v jiném kontextu. Oni si myslí, že tím přitáhnou nové uchazeče. Ale dělají to úplně špatně. Třicátníci jim kašlou na dementní videa. Možná se na chvíli zastaví, co že to jako viděli. A vyhnou se obloukem odejít umřít hlady, i když je ta firma třeba jinak normální. Možná je strategickým účelem odradit starší lidi. Pak se to asi daří.

Kdyby se tam někdo bavil o skutečné práci, to by bylo něco. Ale neustále se tam probírají věci bez podchycených základů. Vizuální smug smog. Vlastně se tam nic neprobírá. Jen se tupě generují píčoviny odvozené od ultra ironie memů.

IMHO: Kdyby někdo vyrobil pracovní portál, kde nebude jediný obrázek. Jen text (maximálně rozumně formátovaný). Tak vydělá spoustu peněz.