Moje věčné přemýšlení

Sleduju anketu, která tu poběží ještě pár dní, a upřímně? Trochu jste mi zamotali hlavu už teď. Čekala jsem armádu subíků, ale vy se zatím ukazujete jako mnohem barvitější parta. Nejvíc z vás se prozatím našlo v kategorii Dominant, v závěsu jsou Switch a až pak Submisivové. To mě baví, protože to přesně zrcadlí i moji vlastní cestu a nutí mě to přemýšlet, jak to vlastně máme...

Proč tahle anketa a proč nemám ráda škatulkování.

Píšu o tom, jelikož už si mě někdo poněkolikáté zaškatulkoval, a to špatně. Nemám ráda, když se někdo snaží člověka zařadit do kategorie podle pár věcí, co o něm zjistí. Každý jsme nějaký a každý jsme si tu cestu prošli po svém, abychom zjistili, k čemu se přikláníme a co nás táhne nejvíc. Za tu dobu, co se v komunitě pohybuji, jsem poznala muže, kteří mají striktně dominantní stranu, muže, co rádi dominují, ale nechají se i vést, i subíky, co milují čistou podřízenost.

Každému sedne něco jiného.

Zjistila jsem, že mě nebaví mechanický sex ve stylu „hop, pojď si užít“. Po dlouhodobém ukončeném vztahu jsem se začala věnovat sobě a své sexuální stránce. Cítila jsem, že mě to táhne k dominanci. Četla jsem články, snažila se v komunitě zorientovat a nakonec jsem se seznámila se svým prvním subíkem.

Psali jsme si pár měsíců, než došlo na první setkání. Vybudovala se vzájemná důvěra. Dostal ode mě za úkol mít na sobě klec. Když jsem přijela, jako první jsem to zkontrolovala a on mi odevzdal klíče. Dynamika mezi námi byla nastavená jasně a mně to tehdy dávalo smysl.

Dlouho jsem byla v roli dominy, až jsem časem začala pociťovat, že mi to nestačí. Že chci něco jiného. Potřebovala jsem se podřídit, ale ne jako „služka“ nebo otrokyně. Potřebovala jsem někoho, kdo mě povede hlavou ... někoho, komu já sama dobrovolně odevzdám kontrolu, protože v něj budu mít důvěru.

Jenže i když se chci podřídit, moje hlava s tím pořád bojuje z pozice dominy. Je to neustálý vnitřní střet. Ta moje dominantní část se jen tak nevzdá, a právě proto je pro mě ta mentální rovina tak klíčová.

Zjistila jsem, že pro mě to není jen o tom se sejít s dominantem a podřídit se, nebo se sejít se subíkem a velet mu. To je jen povrch. Skutečná dynamika se musí vybudovat na důvěře. Už mě dávno nebaví jen tak s někým skočit do postele. Zatím se to podařilo jen jednomu jedinému člověku. Tomu, kdo pochopil, že moje tělo se zapojí, až když je správně nastavená hlava, a dokázal tu mou vnitřní dominantu zkrotit svou přirozenou autoritou.

Narážím na to, že málokdo tohle spojení chápe. Spousta lidí to vidí ploše, jako technickou disciplínu, ale já hledám hloubku, kterou většina ani nezahlédne.

Možná nad tím vším až moc přemýšlím. Možná mám v tomhle vysoké nároky. Moje hlava hledá odpovědi ve všem, neustále analyzuje a zkoumá. Někdy mě ty myšlenky doslova ovládnou, a když je toho moc, musím to prostě dostat ven ... tak vznikají moje povídky a tyhle texty. Je to můj ventil.

Berte to tak, jak to je: jsou to jen mé myšlenky, které si tu ventiluji. Můj způsob, jak pochopit samu sebe a uspořádat si svůj vnitřní svět.

A pokud jde o mé povídky? Všechny jsou odrazem skutečnosti a mých vlastních prožitků... až na jednu. Ta jediná je mou čistou fantazií, kterou jsem prostě nutně potřebovala vypsat na papír, abych ji v sobě zkrotila. Která to je? To si nechám pro sebe. Někdy je hranice mezi tím, co žijeme, a tím, po čem toužíme, až nebezpečně tenká.

Chtěla bych poděkovat všem, co mě sledují. Strašně mě těší, že vás můj profil i moje psaní baví.