Masturbační idol

Víte, co je největší bizár dospělého života? Že můžete mít papírově úplně všechno. Samá pozitiva a sociální jistoty a stejně máte v hlavě jedno konkrétní jméno, které funguje jako nouzové tlačítko na vlhkost. Expresní spouštěč nadrženosti. Říkám tomu masturbační idol. Je to ta nejvíc soukromá pornografická stopa, kterou si v sobě nesete jako zakázané palivo na horší časy.

U mě to tlačítko nejčastěji spíná ráno. Venku začíná svítat, vnitřní budík mě stejně jako naschvál budí už v pět a tělo dostane tu klasickou, strašnou ranní chuť na sex. Jenže realita vedle mě v posteli má jiný názor. Manžel ještě spokojeně chrápe a v tuhle hodinu by ho k sexuální akci nepřiměla ani Monica Bellucci v nejlepších letech. A tak nastupuje fantazie.

Možná jsem v tomhle vycvičená jako Pavlovův pes. Kdysi mě totiž někteří z oněch idolů pravidelně zaspamovali ranním sextingem přesně v tuhle nekřesťanskou hodinu. Stačilo jedno pípnutí telefonu, jedna drsná věta o tom, co by mi právě teď dělali, a kunda byla v pozoru dřív než kávovar. Tenhle reflex mi v těle zůstal jako vypálený cejch. Stačí ten tichý ranní klid a v mé hlavě se rozjede erotická jízda, kterou jsem si uložila do hloubky mozku jako poslední konzervu v atomovém krytu. Stačí zavřít oči a vím přesně, čí péro tam v tu chvíli chci mít. A to je na tom asi to nejhorší.

Není to o lásce, srdíčkách ani společném stárnutí u krbu. Někdy je to přesně ten typ člověka, se kterým byste ve skutečném životě možná vůbec nechtěli řešit hypotéku, nákupy v Lidlu ani rodinné obědy. Jenže vaše nadržená část mozku na logiku sere.

Často je to někdo, s kým to nevyšlo. Nebo nesmělo vyjít. Dávná platonická láska. Krátký úlet. Někdo, koho jste měli jen na chvíli, ale zanechal v hlavě tak brutální otisk, že tam straší ještě po letech.

Stačí si vybavit jeho vůni, ruce, předloktí, slanou chuť jeho péra nebo ten jeden konkrétní pohled, kterým vás svlékal očima, a vaše tělo na něj reaguje, i když už dávno víte, že by to ve skutečném životě byla třeba úplná píčovina.

A právě to je na fantazii zákeřné. Ten člověk v ní nikdy není protivný, unavený ani otrávený životem. Nikdy ho nebolí hlava, neřeší maily ani nescrolluje mobil. Existuje jen jako dokonale zakonzervovaná verze sexuální chemie. A vaše tělo na ni reaguje pokaždé úplně stejně.

Já jsem v tomhle směru učiněný magor. Jsem schopná mít v hlavě vytesané dva tři lidi a na ty mít chuť doslova roky. Věrnost mé perverzní mysli je fascinující. A taky trochu tragická. Maximálně je občas trochu prostřídám, aby se mi ta vnitřní hitparáda neoposlouchala, ale inventář zůstává.

Chudák můj aktuální masturbační idol. On dost možná zrovna někde v klidu uklízí na zahradě nebo bojuje s plevelem a vůbec netuší, že já mezitím v obýváku nekompromisně ojíždím sedačku, nechávám za sebou mokrou stopu jako slimák a v duchu na něj nasedám takovým stylem, že by mu z toho ty zahradnické nůžky vypadly z ruky.

Nejvíc těchhle pornofilmů se mi v hlavě promítá při cestě autem nebo letadlem. Zatímco ostatní sledují mraky nebo řeší turbulence, já jedu jeden dlouhý, nekonečný maraton šukání v oblacích. Je to efektivní, cesty díky tomu utíkají o to rychleji. Jen ta mokrá kunda v letištní hale není vždycky úplně ideál. Někdy si v duchu říkám, jestli je to vůči partnerovi fér. A pak se té myšlence sama zasměju. Můj choť je totiž ten poslední, kterému by vadilo, že mám chuť na někoho jiného. Ten by byl maximálně ještě raději, kdybych si všechny ty chlípné představy realizovala naživo. Každopádně masturbační idol není hrozba, je to lék na stereotyp.

Ale vrtá mi hlavou jedna věc. Mají to chlapi taky tak? Mají někoho, koho ve svých fantaziích píchají neustále dokola? Mám totiž takové tušení, že většina chlapů v tomhle postrádá tu moji monogamní perverzi. Vsadila bych boty, že většina z nich prostě honí u porna a když už o něčem sní, je to pestré jak švédské stoly na recepci na ministerstvu. Jednou hezká prodavačka, jindy kolegyně v krátké sukni, pak ta sympatická, prsatá mamina z parku. Prostě průtokový ohřívač náhodných fantazií. Ale ráda se nechám vyvést z omylu. Máte svůj stálý inventář, nebo potřebujete pokaždé nový vizuální podnět, aby se ten váš totem vůbec uráčil postavit?

Hrozně by mě zajímalo, jestli se tohle děje i z druhé strany. Jestli si na mě moji ex, nebo lidi, které jsem sice nekompromisně uvrhla do friendzony, taky takhle vzpomenou. Jestli jsem pro někoho z nich ten nevysychající zdroj nadrženosti a masturbační jistota, která jim zachraňuje osamělé večery. Představa, že moje kozy, můj zadek nebo můj hlas, žijí v něčí hlavě svůj vlastní divoký porno život, je prostě zvláštní a zároveň vtipná. Vědět, že i když se třeba už nikdy neuvidíme, dělám někomu v kalhotách pořádnej bordel jen silou vzpomínky...

A možná je vlastně úplně jedno, jestli jsou to ex, platonické lásky nebo jen lidi, co se nám nějak záhadně propsali do nadržené části mozku. Prostě tam jsou. Zakonzervovaní. Člověk může být roky dospělý, zodpovědný a papírově spořádaný… a stejně mu pak v pět ráno jedna konkrétní vzpomínka udělá z mozku porno kanál a z kundy vodotrysk.

Máte taky svůj stálý masturbační inventář, nebo je to pro vás jen relikt z dob platonických lásek v pubertě? Snad nejsem jediný magor, co si pěstuje tuhle vnitřní pornografickou knihovnu. 😉