Kytice

V tom květinářství už jsem jednou byl a zaujala mne. Prodavačka, která umí nejenom uvázat hezkou kytici, ale se i u toho hezky usmát, navázat kontakt, takříkajíc vystoupit z davu, nudy a šedi...

Když jsem tam byl posledně, byl jsem sice až třetí ve frontě, ale hned jsem věděl, že počkat si se vyplatí.

Byla tam sama, vázání kytice chvilku zabere, tak jsem se mohl kochat barvou a vůní květin... Místo toho jsem ale spíš sledoval její ruce, šikovně uvažující kytky do krásných barevných kytic.

Nevím, jestli věřit na náhody, ale když jsem se dostal na řadu, byli jsme tam už jenom sami dva... Spousta kytek, jedna květina a trochu nervózní já.

Vybral jsem jsem pár květin vhodných pro formální oslavu, ona z nich udělala krásnou kytici.

Chvilku jsme si u toho i povídali, když už nás nikdo nerušil.

Jako doplňkové zboží tam měli i několik druhů čokolád. Zeptal jsem se, která z nich je nejlepší. Ukázala na jednu, kterou prý lidi berou nejvíc. Já se ale zeptal, která je nejlepší podle ní. Po chvilce váhání na jednu ukázala, tak jsem ji vybral taky.

Po zaplacení čekala, že odejdu, já ale poděkoval za krásně vykouzlenou kytici a za její milý úsměv jí věnoval čokoládu.

Zdálo, že ji potěšila, věnovala mi krátké, ale osobní objetí.

Žena s úsměvem totiž je jako květina.

Žena s jiskrou v oku je jako kytice.

A žena věnující objetí je jako louka plná květin.

A taková si zaslouží minimálně čokoládu :)