O měkkosti

Po dlouhé době jsem si udělal pár fotek. Jen tak pro sebe. V základě jen tak pro sebe, ale pak jsem byl zvědavý na komentáře. A zavěsil jsem to sem.

Bylo to taková kalhotová série, kde jsem se prostě rozepnul a vyfotil. Žádná tvrďárna, žádné naběhlé žíly.

Kdysi dávno jsem vytvořil sérii fotek, kde mě bylo objektivně víc. Taková ta klasická mužská prezentace sebe sama. Trocha zadku, trochu pózy, pokus o napnutí svalů a velké hlídání dobrého světla na břiše. A tvrdost. Naběhlý klacek na rozmrdání čehokoliv ženského v momentální blízkosti. Klasika.

A tehdy reagovali v komentářích výhradně muži. Dozvěděl jsem se v komentářích, co všechno se dá s mužským tělem podniknout. Spoustě výrazů jsem bohužel nerozuměl, netušil jsem co chtěli pánové leštit ani hoblovat. Zřejmě nějací dílenští specialisté.

Tentokrát jsem při focení ale nešel do tvrdosti. Žádné pózy typu „vlastním sekeru a emocionálně nejsem dostupný“. Jen normální měkkost. Klid. Trochu obyčejného chlapa.

A kupodivu se ozvaly ženy. Nic závratného, jen 3 komentáře.

Dvě pochvaly takového toho minimalistického typu "ala chlap", kdy člověk neví, jestli byl oceněn on, nebo kalhoty. A pak jedna velmi důležitá estetická kritika mého oholení. Paní chtěla medvěda a narazila na mě. Sakra. A musela mi to sdělit. Sakra.

Celé mě to donutilo přemýšlet nad zvláštní matematikou Amatérů.

Když jsem dělal tvrdého chlapa, přitahovalo to hlavně muže. Když jsem ukázal trochu měkkosti, přišly ženy.

Možná ženy ve skutečnosti nezajímá chlap, který vypadá jako reklamní kampaň na testosteron a motocykly. Možná je zajímá člověk, který působí, že někdy zažil smutek, umí koupit měkký chleba a "alfa" je někde daleko za zatáčkou.

V lajcích to ovšem vypadalo jinak. Čtyři ženy. Šestnáct mužů.
Ti muži tentokrát úplně mlčeli. A já mám trochu podezření, že to nebyly lajky obdivu. Spíš takové to tiché internetové chlapské objetí na dálku. Něco mezi podporou a kondolencí.

Taková měkká soustrast.