PROLOMENÝ LEDY (čtyřka)

S kamarádem Martinem se známe dlouhá léta, jsme z jedné branže, víme o sobě všechno a je to jeden z mála lidí, za kterého bych dal ruku do ohně, nebo mu podržel péro nad mušlí, kdyby měl zlámaný ruce. Je to věčně usměvavej sympaťák, ale taky chlap, co se umí poprat za pravdu. Je stejně jako já třicet let ženatý, svou ženu miluje, pro rodinu by dýchal, ale znáte to, jako stárnoucí padesátníci občas koukáme po hezkých holkách...

Je ovšem potřeba také přiznat fakt, že se nám vzájemně líbí naše manželky, nikdy jsme o tom nijak moc nemluvili, ale sakra dobře to víme.  Až tenkrát, kdy jsme spolu jeli cosi dojednávat na zakázku do Varů, jsem ve vtipu prohodil: „Hele Marťas, tak si ty naše holky na chvíli vyměníme.“ Martin okamžitě souhlasil a začali jsme spřádat plán. Jenže jak na to? Vždyť ty naše ženy přece milují jenom nás, jsou nám věrné, na tohle nikdy nepřistoupí, to nemůže klapnout.

Ve vtipu jsme tedy oba doma prohodili, že své manželky vyměníme. Já řekl: “Hele Renato, asi tě vyměním za Denisu od Martina.“ Martin udělal totéž. Obě reagovaly stejně, že jsme blbý, tohle že prej nikdy, máme jen vás a tak, znáte to …

S tím jsme ovšem s Martinem počítali a nechali to jako plavat. Jednou, když jsme s Renatou seděli na jedný budějovický zahrádce a já si chtěl dát ještě jedno pivo, řekla: „Nene, už ne, až po čtyřce.“ Dlouho se smála tomu, jaký udělala dobrý vtip a to byla přesně ta chvíle, kdy jsem věděl, že by se jí líbilo okořenit si třicetiletý manželský stereotyp setkáním s Martinem a Denisou. U Martina doma to bylo rychlejší, Denisa mu řekla: “Pokud to takhle chceš a budeš u toho, tak klidně.“

Sešli jsme se u Matina a Denisy v Praze Dejvicích, že půjdeme po památkách, navštívíme nějakou tu hospůdku a uděláme si pěkný den. Nikam jsme ale nešli, nějak se nám nechtělo bloumat po Karlově mostě, nebo obdivovat sochy na orloji. Všichni jsme věděli, že si chceme konečně pořádně a kvalitně zamrdat.

Popíjeli jsme víno u bazénu ve veliký zahradě, vyprávěli si různý historky a když se zešeřilo, přesunuli jsme se do obýváku.

Moje žena Renata seděla na okraji obrovské sedací soupravy v upnutých šortkách a tričku. Martin si k ní přisedl, objal jí a strčil jazyk do krku. Bylo zvláštní se na tohle dívat, ale vzrušovalo mě to. Renatu také, protože Martinovi rozepnula zip. Víc nestihla, stáhl ty její titěrné šortky, co ode mě dostala k narozeninám, fláknul s nima o zem a začal jí hladit v klíně. Roztáhla nohy, vrněla a chtěla, moc chtěla, tohle já poznám. Za malou chvíli prstil její mokrou kundu, roztaženou a připravenou na jeho čuráka. Podíval jsem se na Denisu. Byla nádherná, měla tvář anděla, vlnité blonďaté vlasy jí splývaly na ramena a trčely jí bradavky. Přišel jsem k ní, rozepnul pásek, sundal džíny a pérem jí přejel po tváři. Pak jsem poklekl, vyroloval sukni a lízal její píču přes silonky. Martin jí asi řekl jak mám tohle rád.

Za chvíli jsme byli všichni nazí a mrdali jsme se tam všichni dohromady na jedný kopici tak, jak jsme chtěli. Bez zákazů, bez předsudků, bez manželské nudy, nebo keců o morálce. Krásný bylo i to, když nám s Martinem obě naše ženy nastavily zadky a my se s Martinem střídaly v šukání. Jednou já šukal tu jeho, pak jí šukal on, aby vzápětí zanořil péro do Renaty a udělal se do ní v okamžiku, kdy si holky daly pusu. Věděl, že může. A já věděl, jak ráda Denisa polyká. Stříknul jsem jí na mandle a ještě něco chci říct. Obě naše manželky voněly, krásně voněly. A voněly úplně jinak, než doma.

Pak jsme se koupali společně v bazénu, dali si hromadnou sprchu, dobrý jídlo, řádnou porci humoru a celý zbytek noci společně, pěkně všichni dohromady promrdali. A než jsme usnuli, dal jsem ho Martinovi na krajíček:)

Dlouholetá manželství většinou směřují k upjatosti, stagnaci, nudě a rozpadu důvěry. To je realita většiny takových svazků. Když ale partnera i po létech opravdu milujete, stojíte o něj a nechte ho ztratit, je zkrátka potřeba mluvit s ním a pročísnout vody. Je to totiž nutný, protože pokud nenajdete odvahu změnit zaběhlé, jste v prdeli, už se nikdy vzájemně nenajdete, nesblížíte a taky si už nikdy pořádně nezašukáte.

Tak čus a zdarec,

Away.