... aneb masochista bez happyendu

Většina milovníků odpírání orgasmu nedá na uzamčení v kleci dopustit.

Já jsem zjistil, že v kleci je to po nějaké době, i při maximální snaze docela nehygienické, ale především pohodlné. Není, jak na něj sáhnout, není vzrušení. Prostě jen absence stimulace, které přejde v rutinu a zvyk.

Na apríla (jakože 1. dubna) jsem si na sebe, jako správný switch, který umí být jak zvrhle přísný, tak i poslušně naslouchat, upletl bič. Každý den trochu toho edgingu (pro ty, kteří nevládnou anglickým termitům – jen na okraj orgasmu, ale nikdy ne s happyendem), a sledovat, co to se mnou udělá.

Asi proto, že má submisivní část mé switch osobnosti je spíš masochistou, tohle trápení je úplně jiný level. Nadrženost stoupá, mozek už si ani nepamatuje jaké to je, užít si pořádný nefalšovaný orgasmus. A matná vzpomínka na něj se jen vynoří z hlubin podvědomí a zmizí v okamžiku, kdy ruce opouští můj rozkrok.

Jistě, jsou mezi vámi i tací mazáci, kteří vydrží v kleci měsíce, ba i roky. Možná by to bylo jiné, kdybych měl klec nasazenou rozkazem dominantní dámy. Jenže tím bych se připravil o spoustu „kratochvílí“, které si užiju jako masochista (zvrhlíci už vědí, pro ostatní: vosk, svorky, rákoska… a především ta frustrace).

Nevím, jak to mají ti „zamčení“, ale na mé libido to má poměrně zvláštní vliv. Každý dotyk, každá stimulace, každý vizuální vjem je teď, po dvou a půl měsících, podstatně víc intenzivní. Na druhou stranu té stimulace, možná právě proto, potřebuji méně. Fantasie jede na 200 %. Nepotřebuju zkouknout hodiny porna. Stačí mi obrázkový materiál a fantasie se rozjede. Řekl bych, že se dokonce přihlásí o slovo i další smysly, jako  sluch, chuť, čich a hmat, které jsem při „obyčejném pohoňkávání u porna“ nepozoroval.

Prožitky, a nejen ty sexuální povahy, jsou intenzivnější. A kupodivu to probudilo mé filosofující JÁ, které nad tím vším víc přemýšlí. Někdy se to zvrtne v dost intenzivní overthinking a pitvání dost možná i nepodstatných věcí, jindy přijdu na něco, pro mě, naprosto nového.

Někdo si možná řekne „Ty voe, tak se nám tu Ten vysokej snažil říct statí dlouhou, že by se za ní nestyděl ani Jirásek v největším rozpuku svých literárních sil, že je prostě jenom nadrženej úchyl s unavenou levačkou.“ Ona to bude z části i pravda, vo tom žádná.

Dost možná jsem se chtěl jen pochlubit a literárně se poplácat po ramenou. Ale především by mě zajímalo, jak to máte vy. Ať už vy, uzamčení, kteří si matně vzpomínají, že něco jako orgasmus existuje, i vy, kteří, a především které, svůj protějšek trápíte ať už klíčkem od klece na řetízku, nebo přísným „dnes a ani následující měsíc nesmíš!“