Průšvihářka od přírody

Některé ženy po sobě nechávají vůni parfému. Já nechávám historky.

Narodila jsem se v jednom malém městě na Vysočině už dávno jsem pochopila, že moje pověst cestuje rychleji než já. Kam přijdu, tam se něco stane. A když se náhodou nestane, lidé si to stejně po čase vymyslí.

Jsem masérka. Taková ta, co věří, že dotek umí říct víc než tisíc slov. Jenže mám jednu drobnou vadu. Místo aby kolem mě byl klid, přitahuju průšvihy jako magnet.

Jednou mi kamarádka řekla: „Ty nejsi žena. Ty jsi událost.“

Možná měla pravdu.

Na kávě se se mnou smějí cizí lidé, v obchodě mě znají prodavačky a když vejdu do restaurace, číšník se usměje, jako bych tam nechala dýško nebo ostudu. Nikdy si nejsem jistá co z toho.

A pak jsou tu milenci

Ne ti z románů, co jezdí na bílém koni. Ti moji mají obyčejné boty, starosti a občas i rozcuchané vlasy po dlouhém dni. Přijdou na masáž a odcházejí lehčí. Nevím, jestli kvůli uvolněným zádům, nebo proto, že se hodinu nemuseli tvářit, že všechno zvládají.

Jeden z nich se na odchodu zastavil ve dveřích a se smíchem řekl:

„Víš, v čem je problém? Na tuhle masáž člověk nezapomene.“

Usmála jsem se.

„To není problém. To je moje specializace.“

Možná jsem opravdu trochu průšvihářka. Směju se moc nahlas, říkám věci na rovinu a věřím, že život je příliš krátký na to, aby člověk počítal vrásky místo zážitků.

A tak dál rozdávám doteky, úsměvy a dobrou náladu.

Protože některé ženy vstoupí do místnosti potichu.

A jiné… po jejich odchodu ještě dlouho někdo říká:

„Pamatuješ si tu milfku ? Na tu se prostě zapomenout nedá.“🤣🤣🤣