Pokračování strejdova testu

II. část

Seskočil ze stolku, ani se neoblékal, popadl provázky na podvázání mého zatím skleslého ptáka a začal mě stimulovat rukou. Ač jsem se snažil potlačit přicházející vzrušení z příjemných pohybů strejdovy ruky, stejně se mi pták téměř postavil. V tu chvíli strejda nelenil, vsunul si můj úd do úst a kouřením ho přivedl k maximálnímu ztopoření, které zafixoval silným podvázáním jako na začátku. Tentokrát mi zaškrcení připadalo ještě bolestivější než to první a znovu mě děsila ta fialová barva celého údu i silně naběhlých žil neuvěřitelně ztvrdlého ptáka. Ovšem jeho velikost byla naprosto famózní.

Přišlo strejdovo oblíbené prkénko, ke kterému mi připoutal ocas, aby ho měl připraveného jak na dlani pro další výprask.

Poodešel stranou a vrátil se s podlouhlým proužkem lina, které přehnul napůl. Věděl jsem, že to bude hodně podobné jako údery páskem. Ovšem za chvilku jsem zjistil, jak jsem se hluboce mýlil. To už ale strejda zaujal své stanoviště, bez okolků se napřáhl a zasáhl můj úd. Lino bylo širší než pásek, takže dopadlo nejen na žalud, ale zároveň dopadlo na část těla penisu za žaludem. Možná si i strejda stejně jako já myslel, že rány budou srovnatelné jako od pásku a proto silou nešetřil. Jenže nejenže plocha zásahu se nedala s páskem srovnat, lino mělo i hladší povrh a bylo o něco tužší než pásek. Bolest byla mnohem intenzivnější než moje očekávání a tentokrát jsem neměl sílu potlačit svůj výkřik. Strýc však vůbec nereagoval a udeřil mě podruhé naprosto stejně. Moje tělo bylo v jedné křeči a z hrdla se mi dral druhý sten. Snad jsem se ani nenadechl a už jsem vzdoroval třetí ráně.

„Nééé, to už je móóóc,“ křičel jsem na celé kolo. Jenže zbytečně. Rány neustávaly a já křičel čím dál víc.

„Doprdele, přestaň! Aaaauuu. Dooost!“ ale nic se nedělo až dokud nebyla dokončena série 30 úderů. Pták mě neuvěřitelně bolel a já spustil na strejdu: „Ty ses zbláznil, končím, odpoutej mě!“

„Dobrej pokus,“ řekl strejda, „ale nepřestanu dokud to z tebe nevymlátím.“ Přitom mi jako vždy osvobodil ptáka od jednoho z řemínků a ten se mi zase mírně vztyčil nad prkno.

„Co ze mě nevymlátíš? Ty chceš něco vědět?“ byl jsem překvapenej, co to po mě najednou strejda zase chce? Asi nějaká zkouška opravdového zajatce. Mezitím mě opět nezapomněl pokouřit, abych se trochu uklidnil.

„Řeknu ti všechno, jen už mě nech,“ začal jsem škemrat.

„No tak mi to řekni,“ ušklíbl se na mě ďábelsky.

„Ale já nevím co,“ vytřeštil jsem na něho oči.

„No když nevíš …“ odmlčel se. Ještě chvilku mě stimuloval, ale pak zase připevnil můj ocas k prknu a zaujal trestající pozici.

„Neblbni, já fakt netuším, co teď po mě chceš?“ stihl jsem zakřičet před prvním úderem druhé série. Pak už mnou projela ta známá příšerná vlna bolesti a já se nezmohl na víc než na pouhý výkřik. Rychle jsem přemýšlel, co by strejda ode mě chtěl vědět? Nebo po mě chtěl nějakou protislužbu? Pro nepřestávající údery jsem nebyl schopnej pořádně přemýšlet. Mé tělo se vždy automaticky vzepjalo a z hrdla se mi vydralo krátké ale silné A. Rezignovaně jsem sledoval, jak strejda pořád dokola zvedá pravou ruku a pak prudce šlehá podvázáním úplně fialového a totálně naběhlýho ptáka.

Sláva, druhá série je za mnou. Klacek mě hrozně bolel a hlavou mi běželo neuvěřitelné množství myšlenek, ale nevěděl jsem, co bych měl strejdovi říct. Začal jsem ze sebe sypat jedno tajemství za druhým, která se nějak strejdy týkala, jako že jsem to byl já, kdo mu tenkrát vzal tu slivovici ze špajzu a pak jsme ji vypili s klukama na kolejích a podobné klukovské lumpárny. Strýc byl sice překvapen, ale že to není to, co chce slyšet. Aspoň jsem si víc odpočinul u strejdova rituálu mezi sériemi, který se tím trochu protáhnul, ale bohužel jsem nepřišel na to, co chce. Věděl jsem, že pro tuto chvíli jsem ztracen a připoutání mého údu řemínkem signalizovalo, že se blíží další série pekelných úderů. Sebral jsem zbytky sil, zatnul svaly a bezmocně čekal na rány mého věznitele. Už mi to nepřipadalo jako klukovská sranda, ale opravdové mučení, nad kterým jsem ztratil kontrolu. Z toku mých myšlenek mě probralo první plácnutí. Strejda ani tentokrát neubral na síle a s neoblomností kata pokračoval s vyplácením třetí série. Nepolevil ani v přesnosti svých zásahů. Neustále sledoval, aby lino pokaždé dopadlo co možná největší plochou na maximálně napnutý povrch mého žaludu a samozřejmě i kousek za ním. I když byly rány stejně tvrdé, tak s jejich narůstajícím počtem se zdály silnější a silnější. Mé výkřiky i záškuby těla jsem přestal ovládat a nechal jim zcela volný průběh.

Když strejda dokončil třetí sérii, úplně odpoutal můj ocas od prkénka a stoleček odsunul. Rukou se mi ho pokoušel honit, ale obrovské nalití mého údu dovolovalo jen malé pohyby nahoru a dolů, které víc než slast mi způsobovalo další bolest. Už teď bylo jasné, že po uvolnění podvázání bude můj pták značně opuchlý a možná zůstane i dlouho fialový. Nyní jsem potřeboval delší čas na rozdejchání, strejda to asi pochopil, zaklekl a začal jako obvykle s krásným kouřením. Sice bolest neustávala, ale zamíchal se do ní nádherný pocit slasti přicházející od tření jazyka po spodní straně mého žaludu a oblasti uzdičky. Moje steny vzrušení signalizovaly, jak se mi to líbí, ale bohužel také strejdovi prozradily, že je čas na pokračování v mém trýznění.

Vsunul si můj penis hluboko do úst a bez varování silně stiskl zuby. Do těla tvrdě nalitého ptáka se zaryly přední tesáky a nehodlaly pustit.

„Auuu,“ zakřičel jsem a v tu chvíli pochopil, co bude dál následovat. Strejda začal všemožně kousat a žvýkat můj ocas a pomalu postupoval směrem k žaludu. Nádherný pocity z kouření se rozplynuly jak mávnutím proutku a do toho všeho se objevila nová řezavá bolest. Strýc přešel svými zuby těsně za okraj žaludu a dal si opravdu záležet, abych nabyl dojmu, že mi chce celý žalud ukousnout. Svůj stisk nepovoloval, ale naopak postupně přidával. Až když jsem začal hodně křičet, povolil a přesunul se tesáky na jemnou kůži žaludu. Opět silně stiskl a postupně přidával. Několikrát to zopakoval z různých stran a vyzkoušel i své stoličky. Vždy to mělo stejný efekt. Ostré hrany zubů se hrubě zařezávaly do napjaté kůžičky žaludu a způsobovaly mi tak silné utrpení. Když přestal s kousáním, začal zuby po té hladké kůžičce jezdit dopředu a dozadu. Házel jsem sebou a naříkal, ale strejda nepřestával. Musel vědět, že trpím jako pes, když mi zuby přejížděl po zbičovaném žaludu, ale stisk nezmírnil. Na závěr si přinesl dva kartáče s ocelovými štětinami. Mezi ně vložil můj ocas, jako kdyby dělal sendvič a stisknul. Stovky ocelových štětin se mi nemilosrdně zaryly do kůže a k otiskům zubů tak přibyly ještě nesčetné tečky. Strejda nezapomněl pořádně přitlačit, dokud jsem sebou neházel jak ryba na udici.

Když kartáče zahodil do kouta, opět zašátral v jednom z mnoha šuplíků svého pracovního stolu a vytáhl 40-ti centimetrové pravítko. Ale nebylo to klasické pravítko, jaké dnes známe ze školních pomůcek. Bylo to pravítko našich dědů a pradědů, které je značně hořlavé, proto ze škol zmizelo. Ale hlavním rozdílem je, že je neuvěřitelně pružné a ohebné, až se skoro nedá zlomit. Okamžitě jsem pochopil, že se jedná o další bicí nástroj a rezignovaně jsem čekal, až mi bude pták opět připoután k prknu. Jenže se tak nestalo. Strejda ke mně přišel jako obvykle, ale levou rukou mi uchopil ocas u kořene a připlácl mi ho na břicho. Pak už se jen pravačkou napřáhl a pravítkem mě udeřil zespodu na žalud a uzdičku. Přišla nová nečekaná bolest, která ovšem vyvolala mou typickou reakci záškubu a výkřiku. Strejda tím zahájil první sérii úderů. Pravítko bylo ještě tvrdší než lino. I když se nemohl příliš rozmáchnout, každá rána znamenala silný štípanec a to strýce viditelně uspokojovalo. Zatím do této doby relativně mučením nepoznamenaná spodní strana žaludu obdržela svůj první nářez. A zrovna ne ledajaký. Už po několika úderech mě bolela spodní strana penisu stejně jako ta vrchní. Díky krátkým nápřahům, šly rány až moc těsně za sebou.

Konečně přestal a následovala známá chvilka, na kterou jedinou jsem se těšil a která byla ucházejícím zadostiučiněním za mou výdrž. Možná proto, že jsem mlčel byla tentokrát kratší a už jsem zase cítil svůj ocas na svém břiše. Odhodlal jsem se podívat dolů. Viděl jsem svou špičku temně fialového žaludu a jak strejda bere do ruky pravítko. Nadechl jsem se a zatnul svaly. Tentokrát jsem pohled neodvrátil a díval se, jak strejda trýzní mou chloubu. Na pohled se zdálo, že strýc rukou téměř nehýbe a veškerou práci vykonává pružné pravítko samo, že to nejsou tak velké rány, ale realita byla zdrcující. Pravítko se s hlasitým pleskáním odráželo od napjaté kůže žaludu a celé oblasti uzdičky a jasně mi dávalo najevo, že proti němu nemá můj penis žádnou šanci dlouho vzdorovat. Už jsem se ani moc necukal, jen jsem neustále křičel, aby s tím už přestal. Přestal, ale až po svých 30 ranách.

„Vzdávám to,“ křičel jsem na vážného strýce. „Už fakt nemůžu, odvaž mě! Slyšíš?“

„Ještě jsem to z tebe nevymlátil,“ odpověděl mi, aniž by snad pohnul brvou.

„Ale já nevím co? Tak mi řekni, co ti mám říct, nebo co mám udělat a já to udělám,“ bylo mi už všechno jedno.

„Ty jsi mučenej zajatec, takže buď mlč a nebo to ze sebe vyklop,“ odvětil a párkrát se výhružně plácnul pravítkem do levé dlaně.

„Ale když skutečně nevím, co ti mám říct, nebo co mám udělat, tak co mám dělat,“ řekl jsem zcela odevzdaně.

„Teda teď bych ti skoro i uvěřil,“ odpověděl strejda. „Kde se to v tobě vzalo,“ ušklíbl se napůl pochvalně. „Tak řekneš mi to, nebo budem pokračovat?“ hodil otázku do ticha.

„Já bych ti to rád řek, ale já nevím co, tak už to pochop,“ křičel jsem na strejdu.

„No jak myslíš,“ přikývl zlověstně a opět připlácnul můj kolík k břichu. Přišla třetí série úderů pravítkem na uzdičku. Ha, přišla malá změna. Rány byly silnější, ale nešly tak rychle za sebou. Sice mi při dopadu pravítkem lezly oči z důlků, ale měl jsem malou chvilku se z toho vzpamatovat. Jenže tenhle pocit jsem měl jen ze začátku. I když byla intenzita i intervaly šlehanců stejné, s přibývajícími údery se zdály tvrdší a tvrdší.

„Seš fakt kádr,“ pochválil mě strejda. „ Už tě čekaj jen dvě lekce mučení, mezi nimi série výprasků a máš to za sebou.“

„Ne, já už fakt nechci, pust mě,“ škemral jsem udejchaně.

„No tak mi to řekni a já tě pustím,“ a při těchto slovech mi stisknul dlaní ptáka.

„Kdybych věděl co, tak už jsem ti to dávno řekl,“ rozčílil jsem se.

„Třeba si vzpomeneš u další lekce,“ řekl chladně, vzal si montérky a vyšel na zahradu.

Za chviličku se vrátil s několika dlouhými kopřivami v ruce.

„Ne, to ne,“ vytřeštil jsem oči. „Já ti klidně cokoli odpřísáhnu, cokoli pro tebe udělám, ale kopřivy ne,“ zmocnila se mě panika. Ale bylo to jako mluvit do dubu. Přistrčil ke mně známý stoleček, ptáka mi k němu připevnil jen krajním řemínkem a jako vždy přirazil až ke mně. Tím se mi pták opět velmi bolestivě stáhnul a trčel šikmo vzhůru nad prknem. Strejda si navlíkl rukavici, uchopil první kopřivu a lehkými dotyky mi s ní přejel po celém ocasu tam a zpátky. Cítil jsem jak tu a tam mě kopřiva bodavě spálila. Nicméně to byl jen začátek. Nyní ji na můj klacek volně podélně položil. Několik jehliček z kopřivy mě spálilo najednou a nejhorší to bylo na žaludu a těsně za ním. Bodavě pálivá bolest mě přinutila syknout a zhluboka se nadechnout. Strejda uchopil kopřivu, napřáhl se a šlehnul mě s ní jako při výprasku. Celou horní polovinu mého údu zachvátila stovka ostrých bodnutí. Ocasem mi projelo několik křečí jako při orgasmu tak těsně za sebou, že se v podstatě slila v jednu ohromnou křeč, ale jen s krutou bolestí. Ta jakoby pokračovala až tam, kde v mém těle penis začíná. V celém péru mi škubalo a celá genitální oblast byla sevřená tou nepovolující křečí. Z hrdla se mi vydral hlasitý výkřik. Na napjaté kůži pulzujícího žaludu se objevilo několik červených teček. Dýchal jsem, jako bych uběhl maratón, strejda mi ho levou rukou hladil a já to téměř necítil.

Dlouho mě vydechnout nenechal, znovu se napřáhl a hned třikrát rychle po sobě mě tou kopřivou šlehnul tak silně, že z ní až listy lítaly. Házel jsem sebou v poutech, co nejvíc to šlo, křičel bolestí a prosil strejdu, aby toho nechal. Pták mě pálil, škubalo to v něm, všechno jsem měl sevřené bolestí a můj mučitel se bavil.

„Teď už jsem myslel, že to vzdáš a ty nic,“ řekl uznale strejda. „Seš borec.“

„Děláš si ze mě prdel? Vždyť už několik minut křičím, že se vzdávám a ty nic,“ křičel jsem na strejdu.

„Teda kdybych nevěděl, že to na mě jen hraješ, uvěřil bych ti,“ kýval hlavou na důkaz uznání.

Co to ten strejda mele, co na něj hraju? On se snad doopravdy zbláznil. Honily se mi hlavou myšlenky. Sice říkal, že mě šetřit nebude, ale taky říkal, že to můžu kdykoli vzdát? Tak co teď po mě chce? Co by udělal skutečnej zajatec? Zajatec by svůj život za něco vyměnil, to po mě určitě chce, aby mě pustil.

Z proudu myšlenek mě vytrhly nové tři šlehance druhou kopřivou. S původní pálivou bolestí se znásobila nová a díky tomu ještě intenzivnější. Zařval jsem jak prorvanej a zatnul všechny svaly. Na mém žaludu se objevilo několik malých kapek krve. Strejda je setřel papírovým kapesníkem a dal mi chvíli oddech. Kdybych nevěděl, že mě šlehnul kopřivou, myslel bych si, že mi z žaludu udělal jehelníček. V mém ptáku to pořád neuvěřitelně cukalo a kdybych neměl podvázanýho ptáka, snad bych se bolestí i počůral. Nijak jsem nemohl uvolnit svaly v oblasti celého přirození od hromady křečí, které dlouho neustávaly.

Nyní mě bolel i letmý dotyk, takže strejdova snaha oblažit mě hlazením, měla opačný efekt. V duchu jsem věřil, že jsem právě přišel o celý svůj penis a že už nikdy nebude zcela funkční. Křeč už pomalu odeznívala, ovšem pálivý pocit stále zůstával. Strejda se sehnul a začal mě kouřit, ovšem to způsobilo jen pálivý pocit jako když si vezmete žvýkačku. Žádná slast nepřicházela.

Strejda vycítil, že jsem na pokraji svých sil a tak mi dal chvíli oddech. Můj pták už nevypadal jako nezlomný voják, sice od podvázání nemohl klesnout, ale už nebyl tak nalitý a tvrdý, takže jen bez hnutí ležel na prkně jako vyplavená velryba na pláži.

„Čeká tě poslední výprask a mučeníčko a máš to za sebou,“ přerušil ticho strejdův hlas. „Nebudeme to zdržovat, ať už to máš za sebou,“ při těch slovech mi chytil ocas, zvedl ho kousek nad prkno a pustil. „Vidím, že už ti ho nemusím ani připoutávat k prknu,“ zase se na mě zlověstně ušklíbl a já poznal, že ani v tuhle chvíli mi ho šetřit nehodlá. „Čím jsme začali, tím taky skončíme,“ řekl, uchopil pásek a zaujal mě známou trestající pozici po mém pravém boku.

Zcela rezignovaně jsem se díval, jak strejda napřahá svou pravačku a jak na můj bezbranný a temně fialový úd dopadá první rána. Už jsem nijak neovládal křik i záškuby horní části těla, které se s pravidelností opakovaly při každé další ráně. Sem tam jsem se znovu podíval na tu spoušť pod strejdovýma rukama a viděl, jak můj penis pokaždé poskočí a znovu zůstává nehybně ležet do dalšího úderu. Vůbec netuším, kolikrát mě uhodil, ale když přestal, spustil jsem na strejdu smršť nadávek a proseb ať už mě nechá na pokoji. Jenže s ním to ani nehlo. Jen se mi ho snažil v pauze pokouřit, abych se zklidnil, ale jinak si mě vůbec nevšímal. Když uznal, že přestávka byla dostatečně dlouhá, bez váhání přešel k druhé sérii výprasku páskem. Ani tentokrát mě nešetřil a se stejnou razancí cílil zásahy na můj žalud. Teď už jsem věřil, že to není jen taková hra, ale skutečný mučení bez stopky a strejda se v tom evidentně vyžíval. Jen jsem doufal, že až dokončí svůj poslední test, že mě skutečně odváže a nechá odejít. Rány padaly jedna za druhou a já jako chycené zvíře jsem sebou házel co to šlo.

„Myslím, že dvě série stačej, nebo mi zbouráš celou kůlnu,“ přestal nečekaně strejda s bičováním. „No a mám tu pro tebe poslední test, to už vydržíš ne?“ nečekal na odpověď a přitáhl nějakou bedýnku, kterou kabelem zapojil do sítě. Bylo to podomácku vyrobený nějaký trafo nebo co a o to víc to působilo nebezpečně.

„Vyzkouším, jak se ti bude líbit elektromučení,“ ušklíbl se zlozvěstně a připojoval nějaké drátky. S vytřeštěným pohledem jsem mlčky pozoroval, jak mi jeden drátek zakončený kovovou ploškou přilepuje z vrchu na žalud a druhý drát připevnil na jednu kovovou tyčku, kterou mi pak vsunul do penisu.

„Jak vidíš, má to tady hodně stupňů, ale to bych ti ho uškvařil, použijeme jen tyhle tři,“ a ukázal na stupnici. Z té dálky jsem stejně hovno viděl, kolik voltů do mě hodlá napumpovat a protože jsem nikdy žádnou ránu proudem nedostal, netušil jsem co mě vlastně čeká.

„Tak začnem tou první a pokaždý ti naměřím půl minutky,“ sice to říkal nahlas, ale stejně to říkal jen pro sebe.

Vedle penisu si položil hodinky a pak otočil knoflíkem. V tu chvíli jsem měl pocit, že se mi do celého žaludu zabořilo několik jehel najednou a stále a stále bodaly. Svíjel jsem se jako had a ta zatracená půl minuta byla jako celá věčnost. Náhle strejda otočil knoflíkem zpět a moje utrpení na chvilku skončilo.

„Ty seš fakt borec, takže jdem na druhou metu,“ pochválil mě strejda a bez váhání znovu otočil knoflíkem, ale už na vyšší výkon. Jestli to předtím byly jen jehličky, tak tentokrát se to nedá ani popsat. Hned mi bylo jasný, že ten první stupeň bylo jen zahřívací kolo, abych poznal co mě čeká. Nyní jsem kromě tisíců jehel navíc cejtil i pálivý pocit a tak jsem sebou cukal o to víc a křičel na celé kolo. Nadával jsem strejdovi do čůráků a kurev až jsem se sám divil, kde se to ve mně vzalo.Ozvalo se vysvobozující cvaknutí knoflíkem a pocítil jsem neuvěřitelnou úlevu.

„No vidíš, že už nejseš malej, už je z tebe opravdovej chlap,“ kejval hlavou strejda víc než uznale a dokonce se na mě pousmál. I když jsem myslel, že jsem právě přišel o svou chloubu, měl jsem tam hluboko uvnitř hezký pocit z té pochvaly, bylo prostě znát, že je na mě strejda opravdu hrdej.

Uchopil tyčku zasunutou v mém ocasu a pomalu ji vyndal, bylo vidět, že od zahřátí proudem se málem přilepila, spíš málem přiškvařila, k mé dírce, protože vysušila všude přítomnou vlhkost uvnitř močové trubice. Tyčku nahradil druhou kovovou ploškou a tu přilepil na spodní stranu mého žaludu a bez dalšího zdržování otočil naposledy knoflíkem.

Takovej kopanec do žaludu jsem opravdu nečekal. Zařval jsem bolestí až mi vyhrkly slzy z očí. V duchu jsem si říkal, že chlapi nebrečej, to jen malí kluci. V tu chvíli jako by se mi v hlavě rozsvítilo, no jo strejda přestane, jen když přiznám, že jsem pořád malej kluk!!!

„Vzdávám to, jsem pořád malej kluk,“ vykřikl jsem, jak jsem jen mohl. Strejda okamžitě vypnul proud a zklamaně řekl: „Chybělo ti už jen deset sekund.“

„To mi je jedno, já jsem rád, že je konec,“ vyhrkl jsem ze sebe.

„To je fakt, kdybys to celé mučení vydržel hned napoprvé, mohlo by se zdát, že jsem tě šetřil,“ poznamenal ironickým tónem. „Ale když to pokaždé vydržíš skoro celé a to alespoň 2x nebo i víckrát, tak každej musí uznat, že jsi už pořádnej chlap,“ dodal strejda uznale. „Takže za měsíc si to hezky zopakujem, už se těším,“ usmíval se na mě strejda opět šibalsky.

„Cože? Jak za měsíc znova?“ vyděšeně jsem zíral na strejdu.

„Vždyť dohoda zněla, že když to nevydržíš, tak to za měsíc zopakujem, dokud z tebe nebude pořádnej chlap!“ připomněl mi dohodnutá pravidla.

„A doprdele,“ vypadlo ze mě nasraně. Ale chlap své slovo nemůže vzít zpět, takže budu muset přijet.

Pak už jsem strejdovi jen vysvětlil, že jsem chtěl vážně skončit už před půl hodinou, ale zapomněl jsem, jak ho zastavit.

Měsíc je dlouhá doba, ale mě asi uteče až moc rychle.