Jedna houbařská

Koukám, že se nám tu roztrhl pytel s letními zážitky v přírodě -:). No a protože nemohu odolat, přidám také jeden k dobru.
Asi před 14ti dny se u nás doma zastavil známý rodičů a přinesl nám košík krásných velkých a zdravých hub. Všichni jsme se nad košíkem rozplývali a moje 10ti letá dcera si posteskla,že "tolik hub my nikdy nenajdem". Náš houbař se toho chytil a dal se do vyprávění, jak on má svá zaručená místa, kde skoro nikdo nechodí a on tam najde prakticky vždy a že teda jestli chceme vezme mě a dceru příště sebou ať máme taky jednou "pořádnej sběr".

A stalo se: jeden večer se u nás zastavil s tím, že ráno v 5 hodin je u nás a vyrážíme. S údivem nad tím, že proč tak brzy, že určitě bude ještě tma odpověděl, že aspoň budeme dřív doma a můžeme se ještě dospat. Vstávání druhý den ráno nebylo opravdu příjemné, byla tma a navíc i poměrně chladno. Ale ta vidina plných košů hub nás hnala ven z postele. Obě dvě jsme vzorně stály před vraty, náš houbař byl přesný jak hodiny a jelo se asi 6 km do jedné vesnice , kde jsme nechali na návsi auto.Byly jsme smíření i s tím, že jdeme k lesu asi 1,5 km. Ono dálka by se zvládla hravě, kdyby náš houbař, který byl vysoký tak no nejvýš 160 cm, postavičky velmi drobné a co do věku cca 70 roků nenabral takový svižný krok, že jsme za ním s holkou celých těch 1,5 km takřka utíkaly. No vlály jsme za ním obě jako prapor a k lesu dorazily vyřízený s jazykem jak se říká na vestě. Ale říkala jsem si, že až vlezeme do lesa tak hledat houby musíme přeci pomalu a to se vydejcháme.
Bylo něco málo po půl šesté když jsme se vnořili do hlubin lesa. Když říkám vnořili je to fakt, protože v lese byla tma jak v p..... ( kdepak nebyla to prdel , ale jak v pytli vážení). -:) Mně , která i tak už poslední dobou špatně vidím trvalo notnou chvilku než jsem přestala vrážet do stromů a zakopávat o pařezy. To moje dítě jsem ale nepoznávala , jindy frfňavá od počátku neúspěchu hnala se za naším průvodcem lesem a já za nimi jen funěla. Jenže "náš houbař" na rychlosti chůze fakt neubral. A navíc mi připadalo,že se v lese narodil a jak do něj vstoupil stal se z něho "lesní skřítek". Procházel křovinami jako by tam nebyly, jakoby se před ním vždy rozevřely a za ním zase zavřely. A zavřely se přímo mně před nosem a já se jimi prohrábávala, celá uřícená a poškrábaná. Co však bylo ještě méně pozitivní byl fakt, že houby nerostly. Začala jsem nabývat dojmu, že našemu houbaři se jeho chvástání buď vymstilo nebo jsme mu přinesly my dvě smůlu. Pobíhali jsme všichni tři po lese a ušli snad 4 km a já už se jen musela smát jeho chování. Utíkal před námi snad 20 kroků napřed, když už se zastavil a my ho jakš takš doběhly pronesl větu: " Tak tady vždycky rostou kozáci...nojo, ale dneska je sucho" a dal se do běhu dál. O kus dál přiběhl na loučku a povídá: Tak tady s kamarádem sbíráme pravý hřiby...nojo, ale dneska je sucho -:). A na dalším stanovišti zazněla jeho památná věta: " Tak tady už mívám plnej košík...nojo, ale dneska je sucho".
No co Vám mám povídat....náš houbovej guru sice zklamal, ale asi to opravdu bude tím suchem. Ale přesto jsem z těch šesti houbiček co jsme našly, uvařila prima bramborajdu, kterou jsme si vychutnaly, protože byla cezená vlastní krví a potem. Jo a ještě něco jsme si z lesa přinesly....obě dvě jsme chytly po klíštěti -:).
Kdo se těšil na erotickou povídku má smůlu, ale už vás nabažila Markitánka, která mi zabrala "šukací revír" a na mne zbyl "houbařský revír",ale bez hub -:)
Ale stejně oceňuju, že nás vzal sebou, nejenom protože je to pravý gentleman, co se nebál se dvěma ženskýma do lesa a vytáhl nás na výlet, ale i proto, že se s námi podělil o "svý" tajný místa. Patří mu za to velikánskej dík a je mi ho i líto, že to tentokrát nevyšlo. A aby se to sem aspoň trochu hodilo - nejkrásnější velkou houbu jsem si musela najít sama až dneska. Ale trhat jí rozhodně nebudu, i když je pěkně narostlá...stačí jí sem tam ochutnávat - a sucho rozhodně nehrozí -:)
Jo a kdybyste někdo věděl o někom kdo umí najít táááááákovýhle houby, tak sem s ním. Já totiž uvěřila natolik planým slibům našeho houbaře, že jsem si předem sehnala recepty na všemožné houbařské pochoutky a teď nám zbývá jen se olizovat při jejich čtení.