nuly...

Před nedávnem byl dokument v televizi o tom, jaké fyzikálně-chemické procesy probíhají při seznamování partnerů a ukazovali i některé psychické vlivy. Zajímavé bylo to, že se každý z nás podvědomě cítí být na pomyslném žebříčku na určitém stupni, přičemž 1 je nejméně a 10 nejvíce. Většinou našemu vlastnímu hodnocení odpovídá i to, kam nás řadí okolí. I přes různé typy testů, anonymních, počítačových, částečně zahalených zcela odhalených, ve svém nebo v cizím prostředí, vždy vyšlo, že se dávají dohromady stejná čísla + - 1-2. Trojky s trojkami, 8 s osmičkami. Někdy se pod tíhou sociálních vlivů nebo fyzické krásy dá dohromady 2 se čtyřkou nebo sedmička s 9. Větší rozdíly se limitně blíží nule a pokud nastanou, točí se o tom filmy. Mimo jiné z toho plyne poučení, nechtěj nikdy výše pšoukat, než ti může zadek z kalhot koukat. Nedivte se, když se cítíte průměrní, třeba pětkou, že si vás nevybere holka 9 nebo 10. Obráceně to platí taktéž. Pokud se zde nabízíte k seznámení a provedete to nevhodným nebo nešikovným způsobem, je vám potenciálními partnery přiřazeno nějaké číslo, možná nižší, než se sami cítíte. Pak se nedivte, že se s vámi nechce nikdo seznamovat, protože se každý cítí být vyšším číslem než vy, a proto nemá zájem.

How *328* 10!!!