domorodci

Krásné pocity jsou,
když jdu bosky rozpáleným pískem, který se přelévá mezi prsty. Slunce pálí.
Pomalé potůčky potu stékají po těle. Sluneční brýle tlumí ostré světlo, které
se odráží od moře.

Koukám kolem sebe a snažím se vrýt do paměti kousky přírody, lidi, úsměvy i zvuky. Prostě kdykoliv se vrátit v paměti na místo, kde je mi tak krásně. Snědá těla domorodých mužů, kteří ač většinou nejsou vysocí. Mají něco do sebe. Je to hra svalů. Ne těch nadopovaných mužů, ale tak krásně přirozeně svalnatých. Umějí se krásně usmívat.

Domorodé ženy jsou ještě nádhernější. Nejsem na ženy, ale ráda pochválím krásnou ženu. Mají
zaoblené snědé zadečky. Menší prsa ke svým tělům. Ale už při chůzi z nich cítíte rytmus hudby. To veselí a bezstarostnost života, kde je teplo celý rok, z nich jen čiší. I ty oči mají veselé, samý úsměv.

Och to je vedro. Jdu se namočit do vody, do toho modrého průhledného moře.