100% život, či život na 100% ?

Proč chtějí lidé najít jen dokonalé protějšky....

Vezměte si některé ženy – chtěly by muže, který přesně ví, co ony potřebují. Který udělá přesně to, co ona cítí, po čem touží. Který jí zná tak, že ona ani nemusí říkat a on jde a udělá to. Pohladí či políbí jí, kdy ona to chce, mluví s ní o tématech, o kterých chce ona hovořit. Vždy aby byl ten muž alespoň o „krok“ před ní – aby předvídal, tušil... aby ona mohla být pořád šťastná a cítit se dobře... Chtějí muže který splňuje nějaký „ideál“ a pokud potkají někoho, kdo takový není, tak je nezajímá, protože – není tak vysoký, nemá takovou slovní zásobu, není tak pohledný...- nemá to, co společnost vyžaduje. Ale to musí být přece hrozné.

Chtít mít vedle sebe jen vysokého muže, protože je někde v nás z pradávných let zakořeněno, že takový nás ochrání. Omyl, tato ochrana se může lehce proměnit na hrozbu. Chtít někoho, kdo nás bude znát lépe než my sami sebe? Vždyť to zavání průšvihem... Chtít někoho, kdo bude splňovat normy našeho okolí? Proč?

Je příjemné, že nás ten člověk pohladí, když vidí náš zájem o pohlazení, ale co je to platné, když to sám od sebe neudělá. Pro mě je úžasný pocit, když muž projde a věnuje mi byť jen usměvavý pohled, nepatrný dotek, nebo jen lehké obejmutí.... to je přece něco tak vzrušivého. Něco, co vás utvrdí v tom, že vás ten muž vidí, že vás vnímá, že jste pro něj důležitá – i pro jeho příjemný vnitřní pocit. Je fajn, když je se s mužem o čem bavit, ale mít doma toho, kdo jen přitakává a nemá vlastní téma k hovoru? To nikdy...

Mám ráda s mužem dialog – někdy na stejné rovině, někdy vzrušivý, živě diskutující, přínosný, plný argumentů pro a proti a přesto nekončí hádkou. Končící v rovině nových poznání, nových detailů... buď je v tom souhlas, nebo nesouhlas, ale přesto se dokážeme s úsměvem bavit dál. Dialog, kde se dva lidé vzájemně uznávají, byť nevyznávají ve všem stejný názor. Je dobré, když mám s mužem na některé věci, aktivity,... podobné smýšlení, ale potřebuji, aby muž měl i to své. To, co se i diametrálně odlišuje od toho, co dělám já. Je to tak dobře – je to něco, co nás neustále vede k hovoru o nových věcech. Je v tom třeba i obdiv k tomu druhému, že něco takového zvládá, že to umí, že se v tom umí zlepšovat a dělá to dobře. Člověk má mít to „svoje svoje“. Něco, co jeho osobně žene dopředu, něco, co ho motivuje, něco, v čem dokáže říct i sám sobě – jsi dobrá / dobrý.

U mužů, je požadavek na dokonalost u žen poměrně častým jevem. A ne jen na dokonalost těla. Chtějí mít v ženě dokonalou hospodyni, dokonalou kamarádku, milenku, manželku,.... dokonalou,podle jejich představ. Ženu, která vše obstará, připraví, nevadí jí jeho "druhý" život... ženu, která bude prostě dělat to co má a bude vyšlapovat jak oni chtějí. Někteří to chtějí hned, někteří si dokáží k těmto požadavkům ženu nenápaně „převychovat“... I tady platí to o hrozné představě. Přece není možné, že přijde muž domů a chce tam mít uťápnutou ženušku bez vlastního názoru, plnící jen to, co mu na očích vidí... Lidé by spolu měli chtít hovořit, diskutovat, překvapovat se, objímat a nechat se objímat, měnit a nechávat se měnit jen ve věcech, které nezkazí jejich já, které nenaruší to, co je dělá takovými, jací jsou. A to je i na druhou stranu – když někoho poznají, měli by chtít, aby byli pořád takový, jaké je poznali. Vždyť přesně takový se jim ten protějšek líbil – jeho hlas, úsměv, smích...

Nedávno jsem o tomhle na základě čehosi uvažovala a vím, že v tom jsem jiná - já bych někoho, kdo je 100% dokonalý nechtěla. To raději nikdo, než toto. Partner by měl být i parťák – do pohody i nepohody, kdo rozesměje k slzám, i kdo před slzami ochrání.

Mám ráda úsměv i pláč, štěstí i strasti, nebe i peklo.... to první vždy více, než to druhé – ale vím, že bez toho druhého, bych si těch prvních věcí nevážila tolik. A hlavně – chci si vážit sama sebe.

Jedna úžasná žena, s neuvěřitelnou vnitřní sílou řekla – Život se tak hezky klikatí, někdy tropí hlouposti, někdy zázraky...

Chci projít všemi zákrutami svého života, cesty si nezkracovat, tropit si své hlouposti a prožít si své zázraky... a přeji to i všem, kdo mají svůj život rádi.