Vykoupení subinčiny duše

Zkusím oprášit jednu ze svých starších povídek. Pokud jste už četli tak se omlouvám.
Předem znovu upozorňuji, že všechny mé povídky jsou pouze fikce.

"Auuuuu"
ozvalo se místností. A za chvíli znovu. A tomuto dívčímu zaúpění,
předcházelo tenké hvízdnutí. Byl to bič. U zdi, roztažené do X a
vyčerpáním pověšené za vrchní část řetězů, se téměř bezvládně snažilo
krčit dívčí tělo. Dívka měla na sobě cosi, co před časem připomínalo
šaty. Teď to byly spíše cáry hader visící na jejím těle, kterými na
některých místech prosakovala krev z čerstvých ran. "Auuuuu" ozvalo se
opět do hrobového ticha. Mladá dívka, byla od pohledu hezky stavěná a
neznalému divákovi se po čase odkryl pohled na hezká ňadra. To když se
dívka z posledních sil po každé ráně vzepjala a natočila se alespoň
trochu od zdi, ke které byla pevně připevněna řetězy. Chvíli ponechme
dívku jejímu osudu a podívejme se na okolí.

Byla
to velká prostorná místnost, byl již večer. Na okrajích zdi, kde byla
dívka přivázána, byly zapálené louče a po místnosti hořely svíčky. Ovšem
v místnosti bylo zapnuto elektrické světlo. Na druhém konci místnosti
sedělo několik lidí, kteří vše sledovali. No a samozřejmě, za dívkou
stál muž, měl dlouhý bič. Jeho pohyby a oči naznačovaly, že už měl
značně připito. Ovšem v jeho očích se také zračilo něco jiného. Něco,
při čem citlivějšímu stvoření šel mráz po zádech. Byla to krutost,
surovost, vztek. Ale vraťme se k tomu co se dělo.

Další
rána hvízdla vzduchem, Terezka, tak se dívka jmenovala, opět zakřičela,
ale tentokráte omdlela. Její tělo se bezvládně pověsilo za ruce
připevněné řetězy. "Děvka jedna, nic nevydrží." zamumlal si Karel - muž,
který budil takový strach. Byl už pěkně podnapilý. Přemáhal ho alkohol a
únava, ale přesto nechtěl spát. Za chvíli vzal otevřenou láhev piva,
které bylo z půlky vypito, přistoupil k Terezce a polil jí hlavu pivem.
Terezka se trochu vzpamatovala. "No to je dost, už jsem myslel, že chceš
chrápat až do rána" zamručel Karel.

Terezce
bylo 18, když se seznámili. Byla to krásná, veselá dívka v rozpuku.
Byla inteligentní, což ji odlišovalo od jejích vrstevníků, a proto byla
trochu odstrčená. Ale to jí nevadilo, na samotu si zvykla. Hodně četla,
chodila plavat a měla ráda hudbu. Jednou se takhle dostala na internetu k
nějakému BDSM videu a hned jí to nadchlo. Začala být lačnější a
lačnější, až nakonec našla nějakou internetovou seznamku. Věděla, že
musí dobře vybírat, nebyla hloupá. Nakonec odpověděla na inzerát
31letému muži, ve kterém viděla rozvážnost a to, co hledala - blízkou
osobu. BDSM ji vzrušovalo a když jí pak Karel po několika emailech
navrhnul, že by si mohli zajít do restaurace, tak souhlasila. Sešli se
odpoledne, ale povídali si dlouho do večera. Když odcházeli, byla už
tma. Karel se nabídl, že ji doprovodí. Vzali to zkratkou přes park. Byla
horká letní noc a Karel navrhl, že by si mohli chvíli sednout na
lavičce. Park byl prázdný, kolem nebyl nikde nikdo. "Tak, subinko,
svlékni se!" Pronesl Karel rozhodně. Terezka se trochu vystrašila, ale
taky začala být vzrušená: "Tady?" "No chceš snad být subinkou ne? Tak
poslouchej!" odpověděl Karel opět rozhodně. Terezce se líbil a nechtěla
ho zklamat. Začala se tedy pomalu svlékat, až jí zůstalo jen krásné
černé, krajkové spodní prádlo. Ve světle pouličních lamp byla nádhernou
půlnoční vílou. "Řekl jsem svléknout, takže do naha !" přitvrdil Karel.
"Ano, promiň" odpověděla vzrušeně Terezka a začala sundávat zbytek
oblečení. "Jaké promiň? Pánovi budeš, holčičko, vykat!" Terezka byla
vzrušená ještě víc. Najednou stála v parku před cizím mužem zcela nahá.
Její stud se mísil se vzrušením a nadržeností. "Ano, promiňte, Pane"
odpověděla bázlivě. "Tak, děvko, a na kolena. Subinka není na úrovni
pána. Vždycky bude pod ním!" Terezka si opatrně klekla do listí. Karel
se postavil a stál nad ní jako učitel, kárající přísně žáka. "Tak děvko,
chci vědět, kdo jsi?" Terezka otázce nerozuměla, tak odpověděla, co ji
napadlo: "Jsem Tereza, pánova subinka." "Na to zapomeň, holčičko.
Říkalas mi že, chceš být opravdovou subinkou, a proto taky musíš proto
obětovat úplně všechno, jinak si budu myslet, že to nemyslíš vážně a
jenom si hraješ!" Terezka se tázavě podívala na Karla. "Jsi jenom děvka a
jsi můj majetek, já budu tvůj majitel a budu rozhodovat o všem, o tobě,
o tom co budeš dělat!" "Ano, Pane, souhlasím" odpověděla horlivě
Terezka. Ale to neměla dělat, nevěděla, co si tím do budoucna způsobí.
Karel byl manipulátor a věděl, jak na ni. Po těchto slovech vytáhnul z
kapsy jakýsi papír a tužku. Rozložil ho na lavičce a přísně pokynul:
"Jestli to myslíš opravdu vážně, tak to podepiš!" Terezka nebyla hloupá,
ale tentokrát viděla v Karlovi někoho, kdo ji má rád a chce se jí
ujmout. Neváhala ani chvíli a papír podepsala. "No výborně" změnil Karel
tón hlasu. Tentokrát byl přátelštější. Terezka nedočkavě čekala, co
bude dál. Karel k ní přistoupil a začal ji osahávat. Nebyla na to
zvyklá, ale bylo to příjemné, vzrušující. Moc se styděla, ale zase
nechtěla, aby přestal. "A teď mi ho vykuř a pořádně!" zavelel Karel a
překvapené Terezce strčil do pusy penis a začal s ním pulzovat. Držel ji
pevně hlavu a pohrával si s ní jako s míčem. Terezka se nedokázala
vysmeknout a trochu se dusila. Karel toho nedbal. Konečně vystříknul a
Tereza polykala. Pak ji odtáhnul. A chvíli oba vydechovali. "Děvko, ty
jsi nepoděkovala!" "Klekni si na lavičku a opři se o opěrátko. Vystrč
pořádně tu svoji prdel!" Tereza poslechla. Karel odepnul opasek a začal
ji s ním mlátit po krásné prdelce. To Terezku vzrušovalo ještě víc.
Karel ji ale nemlátil tentokrát moc. Za chvíli přestal. Viděl, jak je
Terezka vzrušená. "Lehni si na lavičku na záda a ukaž mi, děvko, jak si
umíš vyhonit kundu a pořádně!" Tereza na nic nečekala a s radostí
udělala, co chtěl. Její mohutný orgasmus ji za chvíli přemohl. Zakřičela
na celý park slastí. "Obleč se a jdeme ke mně!" Tereza nikam nespěchala
a doma byly zvyklí, že chodila domů, kdy chtěla. Doma se starala o
celou domácnost. Máma i táta bývali dlouho v práci. Sestra už byla
dospělá, a když mohla, odstěhovala se k příteli. Terezčini rodiče, už ji
brali jako samozřejmost. A to ji trochu vadilo.
Konečně došli ke
Karlovi domů, byl to dvojpatrový rodinný domek. Terezce se líbil. Od
Karla se dozvěděla, že dům je jeho a žije sám. I dům byl trochu
zastrčený bokem a měl velkou oplocenou zahradu. To si všimla druhý den
ráno. Když došli ke Karlovi, tak moc času přemýšlet neměla. Ani se
neposadila a Karel už začal: "Děvko, když mě nebudeš obsluhovat, budeš
chodit zásadně po čtyřech. A když nebudeš mít co dělat, budeš pěkně
klečet u mě!" "Ano Pane" odpověděla horlivě. Karel sáhnul na poličku a
vzal do ruky foťák. Opět se změnil jeho tón hlasu a byl to ten příjemný
muž. Začal Terezce ukazovat, jak se s foťákem fotí. Pak jí ho dal do
ruky a jakoby nic povídá: "A teď mi holčičko, udělej svoje fotky, vyfoť
mi svoje kozy, svoji kundu a prostě sebe!" Terezka se ostýchala, ale
udělala tak jak chtěl. "Výborně" řekl Karel nad fotkami. A teď jestli to
opravdu ale opravdu myslíš vážně, že chceš být mým majetkem, tak mi dáš
své doklady!" Terezka se zarazila. "No honem, honem! Nebo snad nechceš
být opravdovou subkou ?!" spěchal Karel. Terezka nesměle poslechla.
Sáhla do kabelky a vytáhla peněženku s doklady. Začala prolistovávat
průkazy, co měla. Karel neohrabaně sáhnul po peněžence se slovy: "A
vůbec, tohle taky subinka nepotřebuje, dej to sem, budeš to mít u mě
schované!" Zběžně nakouknul, jestli je tam všechno a pak odemkl ve zdi
těžký sejf, kam peněženku dal. "A teď svléknout děvko, jako můj majetek
budeš doma chodit nahá!" Terezka poslechla. "Čekej tady!" přikázal
Karel, a někam odešel. Terezka měla čas si pohlédnout jeho byt. Byl
takový obyčejný. Za chvíli se Karel vrátil, v ruce držel šňůru na prádlo
a nůž. "Lehni si na záda, tamhle na postel!" přikázal. Tereza poslechla
a Karel ji za nohy a ruce šňůrou na prádlo přivázal k posteli. Pak ji
celou noc tvrdě šukal. Občas změnili polohy, občas ji plácnul po zadku.
Pro Terezku to byl neskutečně intenzivní a vzrušivý zážitek. Když se k
poledni probudila, ležela nahá na koberci. Na rukou a nohou měla
zřetelné otlaky od šňůry, ale to jí nevadilo. Cítila se šťastná. Konečně
se naplnil její sen.

Tereza se během několika
dnů ke Karlovi odstěhovala. Doma se s rodiči pohádala. Nevěděli, co
prováděla, nebo co jí dělal Karel. Jenom prostě řekla, že se stěhuje k
příteli, co si našla. Rodiče najednou projevili o ni zájem. Vyptávali
se, co je zač, kde bude přestěhovaná, atd. Ale to Terezu vytočilo ještě
víc: "Dejte mi pokoj, už Vás nechci nikdy vidět. Dělala jsem Vám jenom
služku, s Karlem jsem šťastná!" Maminka se rozplakala. Táta, když tohle
slyšel, rozzlobil se taky a mezi dveřmi na ni křičel: "Už se sem nikdy
nevracej. Nechceme tě už vidět!" A tak Tereza za sebou spálila všechny
mosty. Bydlení s Karlem bylo fajn. Když byl v práci, ona byla ve škole. A
po škole nakoupit a honem domů. Pán si potrpěl, aby ho čekal čistý
uklizený domov a bylo navařeno. Někdy byl unavený a neměl náladu a někdy
si naopak s ní hrál. Byla šťastná, že se jí splnil sen. To, že občas
Karel nebyl ani jako člověk, přehlížela. Brala to jako součást nového
stylu života.

Pak, ale Karel přišel o práci a
začal pít. Terezka ho přesto měla ráda. Když ji, ale jednou hodně zbil,
chtěla odejít. Jenže na to Karel čekal. "Tak to ne děvko, žádné odejít
neexistuje! Jsi můj majetek a já tě nikam nepustím. A kdybys snad chtěla
utéct, tak nezapomeň, že mám tvoji otrockou smlouvu, se kterou jsi mi
podepsala i svoji nepříčetnost a mě jako opatrovatele. A taky mám tvoje
fotky, co kdyby se objevily u tvých rodičů, nebo ve tvé škole?"To
položilo Terezu na kolena. Byla Karlovi zcela vydána na pospas. Byla
jeho věcí. Teď konečně pochopila, jakou chybu udělala. Byla zlomená.
Domů se vrátit nemohla a utéct taky ne. Napadla ji jediná věc. Bude se
snažit Karlovi co nejvíc vyhovět a třeba na ni bude milejší. A tak se i
stalo. Jenže pro Terezku to začala být rutina. Dělala už všechno téměř
automaticky, nad ničím moc nepřemýšlela a byla nejraděj, když byla sama,
nebo když Karel spal. I když musela u něj klečet, mohla si alespoň
trochu vydechnout. Karel byl ale tyran a nedokázal se smířit s tím, že
vlastně to, co chtěl doma má, ponižoval ji a trestal za každou
maličkost. Když pak byl několik týdnů bez práce, napadla ho ta
nejubožejší věc. Nebyl hloupý, takže to napsal chytře. Na internet dal
inzerát: "Jsem dominant kandaulista a líbí se mi, když mohu svoji
subinku někomu půjčit. Ale nic není zadarmo. Za skromný poplatek si
můžete půjčit na hodinu zcela poslušnou subinku !"

Záplava
odpovědí, která přišla, ho překvapila, hodně z nich byli škemralové,
kteří nechtěli platit. Pak se objevili i onanisti, kteří si chtěli psát o
tom, co a jak si dělá, co by s ní mohli dělat oni. Ale pak tu bylo pár
zajímavých nabídek a ty se rozhodl využít. Terezce bylo divné, že ji
posledních pár dnů šetří. Nevěděla, že chce, aby byly zahojené její
rány. A pak to jedno odpoledne přišlo: " Terezo, teď půjdeš do koupelny a
do vany. A dáš se pořádně do pořádku. Večer přijde jiný Pán a bude si s
tebou hrát." Tereza byla trochu vyděšená, ale bála se a jen přikývla.
Když za půl hodiny vyšla z koupelny, byla z ní nádherná víla s dlouhými
vlasy. Některé šrámy byly ještě vidět, ale byly malé. Ovšem její oči už
zůstaly zlomené, ponížené, vystrašené. "Dej si nějaké hezké šaty, ať
vypadáš k světu." Za chvíli z ní byla nádherná žena, zatímco Karel seděl
za stolem v teplákách a propoceném triku. Někdo zazvonil, Tereza šla
otevřít. "Dobrý den, Pane" "Dobrý den, ty budeš Tereza?" "Ano, Pane,
pojďte dál, můj Pán už Vás čeká" řekla Tereza posmutněle. Cizí muž vešel
dovnitř a Tereza mu okamžitě začala zouvat boty. Muž byl trochu
překvapený, ale jen pronesl: "Pán tě dobře vychoval". Byla to po
dlouhých týdnech první milá slova, co slyšela. Ale to už se v chodbě
objevil Karel: "No výborně, pojďte dál." Nasadil přátelský tón. Pomalu
vešli do pokoje a Karel se ujal slova: " Tak platí, jak jsme se
domluvili, máte na to hodinu, všechno najdete vedle." Muž jen souhlasně
pokývnul a položil na stůl značně naditou obálku. Pak vzal Terezu a
obojek a táhl ji vedle. Tereza nevěděla, co je zač a ani to raději vědět
nechtěla. Muž se zpočátku jevil kultivovaně, ale jakmile za nimi
zaklaply dveře, tak se Tereza přesvědčila, jak krutě se spletla. To bylo
po dlouhé době, co zase křičela a plakala. Nakonec jí ten muž vlastně
znásilnil. Za hodinu odcházel, když se mezi dveřmi objevil Karel, našel
Terezku, zmlácenou a znásilněnou, jak klečí v koutku pokoje a tiše
pláče. Byla už zvyklá na takovéto jednání od Pána, ale od cizího člověka
to bylo ponižující.

Cizí muž zaplatil ale
Karlovi hodně peněz a to Terezka nevěděla, až později si všimla ležící
obálky a v ní balíček pětitisícovek. Karel si uvědomil, jakou má tohle
cenu a začal dál uvažovat. Pak zapátral na internetu a zjistil, že v
jejich velkém městě se schází lidé kolem BDSM. "Hm, tam by se mohl najít
nějaký kšeftíčekm a taky bych se mohl s tou svojí děvkou pochlubit."
Pomyslil si a dal se do díla. Uběhly dva týdny, opět Terezku šetřil, až
pak jednou, bylo to v sobotu, povídá: "Tak, děvko, dneska se dáme do
pořádku a půjdem do společnosti." Terezka nevěděla kam a bylo jí to
trochu divné, ale už spíše automaticky udělala, co chtěl. Opět z ní byla
krásná, ale zlomená dívka. Sedli do auta a jeli městem. Karel chtěl
udělat dojem, takže nacpal Terezku do kufru. A když vystupovali, připnul
jí vodítko a náležitě povýšeně si ji vedl do toho klubu. Byla to taková
prostorná hospůdka s barem, která měla vzadu navíc tři místnosti
vybavené jako mučírny. Dvě byly menší, ale jedna byla velká a vešlo se
tam více lidí. Také tam bylo i více míst k sezení. Karel tam byl už
dřív, bez Terezky. Ukázat se a podívat. Terezka se svěšenou hlavou a na
vodítku, pomalu cupitala za Karlem. Ten se usadil na baru, objednal si
pití a rozhlížel se dokola. Terezka, klečela vedle na zemi se svěšenou
hlavou. Klub nebyl plný, ale lidé tu byli. Karel si všiml muže na druhém
konci baru. Měl na sobě značkový oblek, černé lesklé boty a vedle něj
klečela nádherná blondýna. Měla volné šaty, ale byla pěkně stavěná a
výstřih ukazoval, že má trojky kozy. Klečela na hezké červené podušce.
Karlovi to stačilo, aby poznal, že muž bude v balíku. "Čekej tady,
děvko, nehneš se z místa!" otočil se k Terezce a vydal se k neznámému.
"Ahoj, já sem Karel, máš hezkou děvku." Cizí muž se na něj otočil a s
ledovým klidem povídá: "Ahoj, já jsem Salvátor, a tohle je moje subinka,
žádná děvka." Karel pochopil, že přestřelil a začal být mírnější.
"Jasný, promiň, máš pěknou subinku." Salvátor se otočil se otcovsky na
subinku a povídá: "Slyšíš to, Karolínko?" "Ano Pane, děkuji Vám"
odpověděla Karolína Karlovi způsobně. Salvátor ji něžně pohladil po
vlasech, jako kdyby ji chtěl pochválit. Karolína to kvitovala vděčným
pohledem. "Ahoj Salvátore, jak se máš, dlouho jste tu nebyli." Přerušil
je cizí mužský hlas za oběma muži. Karel ho neznal, ale Salvátor se
otočil a dal se do přátelského hovoru. Tohle všechno po očku Terezka
sledovala. Nebyla daleko, takže slyšela i jejich rozmluvu. A když
Salvátor promluvil poprvé, tak jí to nedalo, zvedla opatrně hlavu a byla
zvědavá na toho cizího pána. Pak viděla i jeho subinku a moc jí
záviděla. Bylo vidět, že Salvátor si ji hledí, že ji má rád a umí ji i
odměnit. Najednou bylo Terezce smutno, vracela se v myšlenkách k tomu,
jak se svým pánem začala ona. Taky byl milý a pozorný. Bylo jí trochu do
pláče. Karel si zatím vzal pití a šel mezi lidi. Terezka pozorovala
Karolínu, byla to krásná žena. "Tak co Salvátore, ukážeš nám dnes zase
Karolínu? Je tu spousta nováčků, třeba by se poučili" zeptal se s
úsměvem cizí muž. "To vím" odpověděl trochu kysele Salvátor a kývnul
směrem ke Karlovi. "Se podívej, jak ta jeho subi vypadá, musela si,
chudák, zažít svoje" politoval ji Salvátor a Terezka sebou trhla. "Ten
cizí pán si jí všiml, asi není dostatečná subinka, honem sklopit hlavu"
pomyslila si. Cizí muž souhlasně pokývnul a odpověděl: "Hele, co
naděláš, blbci jsou všude a já mu to jen tak zakázat nemůžu." Tohle
Terezka nechápala. Salvátor obrátil, směr hovoru: "Tak hele, co třeba za
půl hodinky, půjčíš mi klíče?" "Jasný, tady je máš, věděl jsem, že na
tebe je spoleh." Cizí muž se otočil ke Karolíně: "Doufám, že ti to
Karolínko, nevadí, že tady s tebou tak jednáme?" zažertoval. Karolína
muže znala, usmála se a odpověděla: "Ne Pane, svému Pánu absolutně
věřím." Salvátor se pousmál a znovu ji pohladil. Bylo krásné, jak se o
ni staral, i když byla subinka. Cizí muž odešel k jiným lidem, zřejmě
obcházel všechny. K Salvátorovi se vrátil Karel: "Hele kdo to byl, vy se
znáte?" Salvátor slušně, ale s mírným odporem, odpověděl: "Ano známe se
už několik let, je to majitel klubu." "Aha" pousmál se škrobeně Karel.
Karel už měl trochu popito a tak byl uvolněnější: "Hele nechtěl by sis
tu moji děvku za menší úplatu půjčit?" Salvátor jen suše odpověděl:
"Promiň, se subkama nekupčím!" "Hele, a co si je na čas vyměnit? Naučil
bych tu tvou pořádně sekat latinu." Karolíně přejel mráz po zádech a
mírně se schoulila k Salvátorovi. Ten ji lehce rukou objal kolem ramene a
tvrdě odpověděl: "Na to zapomeň! Už jsem ti řekl, že se subkama
nekupčím a pak, tobě bych ji ani nepůjčil!" "Dobrý, fajn, nemusíš se
hned zlobit" snažil se Karel uklidnit Salvátora. Tohle všechno Terezka
tajně sledovala. Bylo neuvěřitelné, jak si Salvátor své subinky vážil a
chránil ji, jako svůj poklad. Ale Karel byl už opilý a stejně mu to
nedalo, natáhnul ruku a skrze výstřih, sáhnul Karolíně na prso. Karolína
vyletěla jak střela, okamžitě vytáhla Karlovu ruku a dala Karlovi
pořádnou facku. Najednou všichni ztichli. Salvátor se zamračil. A Karel
věděl, že pořádně přestřelil: "Pardon, pardon, nevěděl jsem, že ta tvoje
je taková netýkavka." Ano, je" odpověděl tvrdě Salvátor a zamračeně se
díval na Karla. Ten jako by nic si nechal nalít další sklenku a šel mezi
lidi. "To nic, Karolínko, víš přece, že bych tě nedal" povídá Salvátor
otcovsky. "Promiňte, Pane, že jsem to nevydržela." "Nemáš se za co
omlouvat, naopak ti chválím, že se umíš bránit i sama." Salvátorův
otcovský přátelský tón, Karolínu konejšil. Terezka to celé sledovala s
úžasem, ten cizí pán se jí líbil čím dál víc. Terezka stále klečela v
koutě. Lidé chodili kolem ní, jako by byla vzduch. Jednak ji neznali, a
pak věděli, že tu není sama. Salvátor pohladil Karolínu, vzal její
vodítko a pomalu odcházeli někam dozadu. Na baru zůstala jen Salvátorova
sklenička od džusu.

Za půl hodiny se ozval
známý hlas: "Dámy a pánové, pokud chcete, přesuňte se do našeho salonku,
Pan Salvátor Vám předvede svoji subinku. Pak se mi také přihlásil jeden
nováček, Dominant Karel, který Vám předvede spank jeho stylem, jak mi
sám řekl." V Terezce by se krve nedořezal. Najednou se objevil její Pán.
Byl už v dosti veselé náladě. Chytil vodítko a pevně s ním škubnul,
"Pojď, ty čubko, budeš hrát divadlo." Zasmál se škodolibě. "A taky jsem
ti za týden domluvil nového Pána, co si tě přijde vyzkoušet. Máš se na
co těšit." Terezka se pomalu zlomeně šourala za svým Pánem. Za chvíli se
dostali do velké, prostorné místnosti. Všude kolem byla spousta svíček,
ale žádná lampa, místnost vypadala jako historický sál, kde na jedné
straně seděli lidé, a protější strana připomínala starou kamennou zeď. V
této zdi byly po stranách dvě pochodně, jejichž silná záře osvětlovala
ženskou klečící postavu, otočenou obličejem ke zdi. Terezka během
chvíle, v postavě poznala Karolínu. Lidé si pomalu sedali a za chvíli
ztichli. Úplně na kraji, téměř u zdi, se z pohodlného křesla postavil
Salvátor. Pomalu se přiblížil ke Karolíně. "Postav se, subinko" rozlehl
se jeho klidný hlas. Karolína se postavila a otočila se k němu. Salvátor
ji opět pohladil, jako by ji uklidňoval. "Zlobila jsi viď?" "Ano Pane"
ozvalo se tiše. "Nahlas, subinko. Subinka má být hrdá na to, co je "
"Ano, Pane, zlobila jsem" ozvao se rozhodně a nahlas. Salvátor měl v
rukou jezdecký bičík, který držel učitelsky za zády. "Pověz nám,
subinko, jsi nadržená?" "Ano pane, jsem." "Subinko máš odpovídat celou
větou!" Zdůraznil opět Salvátor. "Ano, Pane, jsem nadržená." Salvátor se
postavil zády ke zdi a před sebe si jemně přitáhnul Karolínu tak, aby
ji diváci viděli. Levou rukou přidržoval bičík, kterým Karolínu
přidržoval u sebe. Stál mohutně za ní. Pravou rukou putoval něžně po
jejím bříšku až k jejím ňadrům: "Tady jsi nadržená?" Zmáčknul jemně,
pomalu ňadro. "Ano, pane, jsem tam nadržená." Salvátor jemně sunul ruku k
druhému ňadru, které i se šaty zmáčknul. "A tady jsi nadržená?" "Ano,
Pane, i tady jsem nadržená." Salvátor začal po jejím bříšku putovat k
její kundičce. Karolína měla volné šaty a Salvátor přes ně lehce
protlačil svoji ruku až ke kundičce. Pak, ale povolil a ruku dal přímo
pod šaty. "A tohle je nadržené?" Bylo vidět, že ji rukou za její rozkrok
vlastně trochu pozvedl. Karolína sladce odpověděla: "Ano je" "Celou
větou" připomněl ji Salvátor. "Ano Pane, je to nadržené." "To co?" "Moje
kundička, Pane" Salvátor změnil tón v otcovský přísnější: "Ale už toho
mám dost, řekl jsem celou větou a nahlas!" "Ano, Pane moje kundička je
nadržená." "Tak to ne, holčičko, to bys měla snadné." Zavelel Salvátor.
Kleknul si na jednou koleno a Karolína pochopila. Klekla si a přehnula
se přes jeho vystrčené koleno. Salvátor vyhrnul její sukni a v mihotavé
záři plamínků, se objevily krásné červené krajkové kalhotky. "Po každé
ráně to zopakuješ, aby ses to naučila říkat." Salvátor odložil bičík,
levou rukou lehce přidržoval záda Karolíny a pravou ji začal plácat.
Plááác. "Ano, Pane, moje kunda je nadržená" zaznělo do posvátného ticha.
Salvátor přidával na síle a rychlosti. A čím víc přidával, tím víc
Karolína křičela. "Anooo, Panéééé, moje kunda je nadrženáááá" rozléhalo
se. Po nějakých 20 ranách se postavili a Salvátor něžně setřel Karolíně s
tváře několik slziček. Karolína byla ale šťastná. Salvátor ji opět
něžně pohladil. Tereza to všechno sledovala s napětím, byla unesená. Pak
Salvátor rozepnul Karolíně šaty a sundal jí ramínka. Šaty okamžitě
sjely na zem a Karolína tu stála v krásném rudém spodním prádle.
Salvátor na nic nečekal a zavelel: "Svléknout!" Karolína poslechla a za
chvíli stála před lidmi nahá. Měla krásnou postavu, nebyla pohublá jako
Tereza, ale neměla ani nadváhu. Prostě krásná diva. Tereza nevěděla, co
se jí líbí víc, zda ten pán, nebo Karolína. Na jejím těle nebyl jediný
šrám, jediná oděrka. Tereze nešlo do hlavy, že by jí Pan Salvátor
netrestal. Salvátor si odložil sako a objevil se v krásné bíle košili.
Přes košili byly poznat, jeho mohutné svaly. Sáhl do kapsy a vytáhl bílý
šátek, jímž Karolíně zakryl oči. "Ale, ale, copak jsme se učili,
subinko, jak máš stát?" Karolína pochopila. Dala nohy od sebe a ruce za
hlavu. Salvátor udělal krok zpátky a jako by si ji chtěl prohlédnout.
"To ale není všechno." "Nevím, co myslíte, pane?" "Subinka má být přeci
hrdá na to čím je." Karolína pochopila, vypjala ještě víc prsa,
narovnala záda a zvedla hlavu. "No to už je lepší" Salvátor vzal opět do
ruky bičík. Postavil se ke Karolíně z boku a opatrně ji plesknul.
Nebylo to moc, ale stejně Karolína trochu zakřičela: "Au" "Pořádně křič,
holčičko, chci, abys to ze sebe dostala, dám ti k tomu důvod!"
Tentokrát už švihnul víc. "Auuuu" rozlehlo se hlasitě. Salvátor opět
přidával na intenzitě a Karolína čím dál víc křičela. Salvátor za chvíli
odložil bičík. Pohladil Karolínu: "Jsi hodná a statečná" "Děkuji, pane"
"A teď tady lidem řekni, proč to děláš, proč se necháváš trestat?"
"Protože chci, Pane, protože Vám věřím, protože vím, že mě máte rád,
trestáte mne s láskou a protože se mi to líbí a vzrušuje mne to."
"Kleknout!" Karolína poslechla a Salvátor vyndal z druhé kapsy dva
kolíčky na prádlo, které jí připnul na bradavky. Salvátor udělal několik
kroků a podal si něco z blízkého stolku. Pak si kleknul za Karolínu,
vzal ji ruce a dal jí je za záda. Pak Karolínu něžně políbil na šíji.
Odložil chvíli věci co měl v rukou a lehounce opatrně ji dal své levé
předloktí pod krk a opatrně ji natlačil na sebe tak, že na něm ležela.
Pravou rukou začal jemně dráždit její prsa a bradavky. Pak jí zajel
prsty i do kundy a trošku dráždil klitoris. Když viděl, že je už pěkně
rozpálená, sáhl po odložených svíčkách, do levé ruky si dal zapalovač,
kterým tři svíčky zapálil. Pak ho jen hodil na zem. Vosk začal pomalu
kapat a pokaždé když dopadl, Karolína vzrušeně vydechla. Takhle to
chvíli pokračovalo. Terezce to připadalo jako to nejkrásnější, co kdy
viděla. Salvátor, za chvíli přestal. Vosk, který šel, odstranil rukou a
zbytek nechal. Pak se postavil čelem ke klečící Karolíně, vzal ji pevně
ale něžně pod rameny a svýma svalnatýma rukama ji zvednul. Objal ji a
pravou ruku ji dal za hlavu a položil ji na své levé rameno. "Byla jsi
úžasná, děkuji, moje subinko." Něžně ji hladil. Karolína povolila ruce a
Salvátora taktéž objala. Za chvíli ji Salvátor sundal ze svého ramene a
dal ji pusu. To už se rozsvítila elektrická světla. Salvátor sundal
Karolíně šátek. A oba se usmívali. Lidé začali tleskat. Rychle vzali své
věci a šli do kouta. Karolína se už neoblékala, Salvátor se posadil do
pohodlného křesla a Karolína poslušné klečela vedle něj. Oba zářili
štěstím.

Tu vstal Karel, měl již dost vypito.
Postavil se před nové obecenstvo a povídá neohrabaně: "Tak já Vám teď
ukážu, jak trestám tu svoji děvku. Vždycky se najde důvod a jí se to
určitě líbí. Kdyby třeba nějakej Pán chtěl s ní soukromou lekci, tak se
pak určitě domluvíme." "Děvko, pojď sem" zařval na celou místnost.
Terezka se pomalu se strachem a po čtyřech přišourala. Karel ji tvrdě
chytil a přivázal pevně na kříž, zády k lidem. Pak vzal rákosku, začal
ji šlehat přes šaty po zadku a křičel: "Řvi, děvko, ukaž co v tobě je!"
Rány to byly velké, ale Tereza se strašně styděla. Bylo to strašné. Ale
pak jí bolest ovládla. "Auuu. Auuuu" Karel byl rozlícený pomalu k
nepříčetnosti. Za chvíli odložil rákosku a vzal dlouhý bič. Trochu s tím
uměl, poodešel si a začal Terezku bičovat. Ta už nemohla ani křičet,
jak byla vyčerpaná. Naposled zakřičela a omdlela. Její tělo bezvládně
viselo za ruce. "Děvka jedna, nic nevydrží!" Zamumlal si Karel. Za
chvíli vzal otevřenou láhev svého piva, které bylo z půlky vypito,
přistoupil k Terezce a polil jí hlavu pivem. Terezka se trochu
vzpamatovala. "No to je dost, už jsem myslel, že chceš chrápat až do
rána" zamručel Karel. Karel se rozpřáhl k další ráně, ale čísi pevná
ruka jej zastavila. "Dost, ty nejsi dominant, ale magor a patříš do
kriminálu!" Zazněl tvrdý hlas. Byl to Salvátor. "Starej se o sebe
voňavko!" odpověděl Karel. Salvátor mu vytrhl násilím bič a strčil do
něj, až upadl. Karel se chvíli sbíral ze země. Salvátor se mezitím
otočil k polomrtvé Terezce a začal ji odvazovat. "Pozor, Pane!"
zaslechla Terezka Karolínin hlas. Salvátor se rychle otočil a tak tak,
uhnul pěsti, která byla na něj směřovaná. Na nic nečekal a jeho přesný
direkt Karla jasně uzemnil. Karel byl mimo, tentokrát už nevstal.
Salvátor odvázal Terezku a její bezvládné tělo položil něžně na zem.
Zkontroloval puls a dech: "Karolínko, moji tašku, rychle!" Salvátor
nebyl lékař, ale měl kurz první pomoci a sebou vozil tašku léky a
přípravky. Karolína tak jak byla, nahá, ještě od vosku vyběhla přes bar
do šatny, kde vzala Pánovu tašku a rychle mu ji přinesla. Salvátor do ní
sáhnul, vzal malou lahvičku, otevřel ji a dal Terezce čichnout. Terezka
se rázem probrala. "Jen klid, už bude dobře, klidnil ji Salvátor."
Terezka nevěděla co se děje. Salvátor ji začal ošetřovat rány a Karolína
se projevila jako skvělá zdravotní sestřička. Mezitím lidé odešli vedle
k baru a majitel se staral o Karla. "Odvez to sadistické hovado na
záchytku" zaslechl od Salvátora. Terezka už jako v mrákotách, jako ve
snu, slyšela Salvátora a najednou byla tma. Byla strašně vyčerpaná.
Salvátor ji ošetřil rány a zavázal je. Nebyly hluboké, ale bylo jich
moc. Strhnul z ní opatrně zbytky šatů a zavelel: "Karolíno, moje sako!"
"Pane, ale bude zakrvácené." "To mě nezajímá!" Karolína poslušně podala
sako. "Karolíno, skoč do auta, je tam deka, podej ji." Podával Karolíně
klíče. Karolína, opět nahá běžela, ale tentokrát až do auta. Vzala si
alespoň boty. Za chvíli byla zpátky. Salvátor zabalil něžně a pečlivě
Terezku do deky. Karolínko, obleč se a vezmi naše věci, jdeme domů.
Salvátor vzal Terezku do mohutné náruče a pomalu si ji odnášel sebou.
Karolína poslušně cupitala za nimi. U vchodu se potkali s majitelem:
"Hele mám u tebe nějakou útratu, nebude vadit, když ti to dám příště
Pavle?" "Jasný Salvátore, vím, že na tebe je spoleh. Hlavně dej tu holku
do kupy, nechápu, jak se sem to hovado dostalo." "Neboj, ta bude běhat
jak laňka, jen se bojím, že bude chvíli trvat, než najdeme její
sebevědomí. Ten magor se na ní pěkně podepsal." "Ty to jistě zvládneš"
pousmál se majitel Pavel. Salvátor položil něžně Terezku na zadní
sedadla a Karolíně řekl: "Sedni si k ní, budeš mi ji hlídat. Sice je
jenom pěkně unavená, ale přeci jen, kdyby něco. Já budu řídit. Za půl
hodiny už byli doma. Salvátor měl krásný rozlehlý několikapokojový byt.
Terezku uložil do jednoho pokoje, a protože v pokoji nebyla další postel
a nechtěl ji tahat, podal si spacák a lehl si k ní. "Běž si lehnout,
Karolínko, já už si ji pohlídám." Dali si pusu na dobrou noc a šli spát.

Když
se Terezka konečně probudila, ležela v krásné posteli, v nádherném
pokoji. Na stolku stála váza s květinami, a nějaké masti. Neodvážila se
vylézt z postele a tak koukala okolo. Na zemi ležel prázdný spacák a z
druhé místnosti sem doléhal veselý hovor. Podle hlasů poznala, že to byl
Salvátor a Karolína. Vesele se bavili a cukrovali. Za chvíli se opatrně
otevřeli dveře a v nich se objevila usměvavá hlava Salvátora. Když
viděl, že Terezka nespí, vešel až k ní. "Krásné odpoledne, jakpak ses
vyspala" Terezka trochu provinile odpověděla: "Dobře, Pane" "Ne ne, já
nejsem tvůj Pán, můžeš mi klidně tykat, já jsem Salvátor" řekl a
natahoval ruku. "Já jsem Tereza, Pane" špitla tiše. Salvátor se otočil
ke dveřím: "Karolínko, náš host už je vzhůru nachystej něco k jídlu"
"Ano Pane" ozval se veselý hlas z druhé místnosti. "Tak ještě jednou,
nejsem tvůj Pán, ale ty už jsi tak zvyklá, viď?" Zeptal se Salvátor
přátelsky s úsměvem. Terezka souhlasně kývla hlavou. "Tak víš co,
uděláme dohodu. Když mi nebudeš říkat Pane, můžeš mi vykat, ano?" "Ano"
"Dobré odpoledne" ozvalo se za nimi. Stála tam usměvavá Karolína a v
rukou držela velký tác s jídlem. Terezka se pohnula, ale její záda
bolela a celé tělo bylo značně ochablé. "Jen hezky lež, já ti pomohu"
rychle přispěchal Salvátor. Něžně ji zvednul, aby se v posteli posadila.
Pak jí dal za záda polštáře. A opřel ji o ně. Karolína přistrčila k
posteli malý stůl, na který dala velký tác a povídá: "Tak co by sis
dala, co máš ráda?" Terezce se najednou ulevilo. Karolína jí najednou
připomínala maminku, která jí chyběla. Jen Karolína byla od maminky
mladší a moc krásná. "Terezko, nechci tě k tomu vracet, ale musím se
zeptat. Jak ses dostala k tomu magorovi?" Z Terezky najednou opadla
všechna bázeň a začala vyprávět, jak byl ze začátku fajn a jak ho měla
ráda, ale pak jak ji začal vydírat a ona zůstala. Jak začal pít a být
nesnesitelný. Nakonec i to o návštěvě cizího Pána. Salvátorovi i
Karolíně, se na chvíli vytratil úsměv z tváře a jen napjatě poslouchali a
kroutili hlavou. Když to Terezka celé dopověděla, plakala. "Ale, ale.
Proč ty slzičky. Hezky je utřeme a hned bude na světě líp. A s tím že tě
vydírá? S tím si nedělej starosti, to napravíme." Dodal Salvátor s
úsměvem, jako by se jednalo o maličkost. Terezka mu to moc nevěřila, ale
plakat přestala. "Terezko, ještě mi prozraď, kde to vlastně bydlí?"
Zeptal se Salvátor jen tak mezi řečí, jako by se nechumelilo. Terezka,
nic netuše, prozradila Salvátorovi adresu. "Hele dobrá. Víš, co musím si
udělat několik pracovních hovorů, hezky se tu holky pobavte, ju?" Dodal
s úsměvem a odcházel. Karolína se ujala slova, vyptávala se co má
Terezka ráda, jakou hudbu, vyptávala se na dětství, pak si povídali o
šatech a o špercích. Za chvíli jen zaslechli telefonujícího Salvátora,
jak se pomalu blíží ke dveřím: "Jo Ivane a klidně ho i trochu
pomuchlejte, ale jen decentně, aby na to nezapomněl. Díky" Tomu Tereza
nerozuměla, ale brzy to vypustila z hlavy. Salvátor vešel do pokoje.
"Tak co holky, už jste toho moc probraly?" ptal se s úsměvem. Karolína
odpověděla: "Trochu ano, ale Terezce se moc mluvit nechce." "To nic
Terezko, všechno půjde, uvidíš." A tak seděli u Terezky další hodinu,
když někdo zazvonil. "A, to bude Ivan, zajdu otevřít. Ví, to je jeden
kamarád." Dodal s úsměvem k Terezce a odešel. Za chvíli se vrátil s
velkou krabicí. A začal žertovat: "Tak si představ, že to nebyl ten můj
kamarád, ale byl to Ježíšek. Říkal, že ti mám něco dát." Salvátor sáhnul
do kapsy a vytáhl Terezčinu peněženku. Chyběly tam peníze, ale jinak
tam bylo všechno, včetně občanky. A hlavně tam měla fotky rodičů a
sestry. Terezka se rozplakala štěstím. "Tak, Terezko, a pak mi tady
Ježíšek nechal nějaké tvé úspory, dokumenty a fotky." Vyndal obálku, tu
obálku si Terezka dobře pamatovala. " Terezko, jsi krásná žena, ale ty
fotky vyvolávají ošklivé vzpomínky. Mám je spálit i s tím papírem?"
"Ano, děkuji Vám" odpověděla Terezka se slzami štěstí v očích. "Vy jste
mému Pánu ublížil?" "Tak za prvé, Terezko, to není a už nikdy nebude
tvůj Pán, nezaslouží si tě a to vůbec. A za druhé, neměj strach, Ivan je
můj velmi dobrý právník, požádali jsme kamarády od policie, aby s ním
za tím hovadem zajeli. Ten se jim sesypal hned ve dveřích a dal jim
všechny tvé věci. Jsou u nás v chodbě. Slibuju ti, že už ho nikdy
neuvidíš, tady jsi v absolutním bezpečí. A za třetí, hezky se u nás
poléčíš a až ti bude líp, zajdeme spolu k tvým rodičům. Volal jsem jim a
moc jim chybíš. Víš ono už je to přes pět let, co o tobě neslyšeli.
Trochu jsem si promluvil s tátou, je to hlava dubová, ale má tě moc rád.
Víš, my muži to jen neumíme dát tak najevo."