Musel jsem Tě líbat

Pořád mám v sobě (za devatero zámky) uloženo, jak jsem Tě poprvé políbil. Jak ve mne začala vřít krev, jak jsi mi voněla, jak jsi mi chutnala. Kolem nás už bylo probuzené jaro, řeka šuměla jak v romantické básni a my jsme vedle sebe seděli na lavičce. Musel jsem Tě začít líbat. Žárlil jsem na cigaretu, kterou jsi sála svými rty, a věděl jsem, že až ji dokouříš, nahradím ji svými rty a jazykem.

Vzal jsem Tvoji hlavu do dlaní a něžným úsilím hledaly moje rty Tvá ústa. Můj jazyk se dobýval mezi Tvoje zuby, pak zase ten Tvůj vyplnil moje ústa a já ho sevřel lehce mezi zuby. Hra našich jazyků, jejich proplétání se jako dvou pářících úhořů, tření dvou drsně hebkých svalů způsobilo, že jsem ucítil na horním patře úst vibrace, které prostupovaly celou mou lebkou až do mozku a odtud se začalo chvět celé mé tělo, celá má duše.

Pohlaví se mi naplnilo krví touhy, chtělo být tebou.

Bylo to úplně jiné než s ostatními dívkami a ženami. S těmi to byla jen chůze po povrchu, s Tebou jsem se dostával do hloubky, do středu Země, do všech koutů našeho společného vesmíru.

Bylo to úplně jiné, starodávné i budoucí. Proto Tě miluji, má květinko.