Pravá blondýna 3...

Dnešní ráno bylo poněkud odlišné. Slyšel jsem, jak ženě ráno zvoní budík,který dvakrát posunula, protože má slabší starty do nového dne. Vstala a posunula syna blíže ke mě,aby se nebudil. Pak jako správná ženská ještě x krát přišla do ložnice pro "drobnosti.." až mi konečně dala pusu a odešla. Přítáhl jsem synka k sobě a spali jsme do doby,kdy mi začal ťukat na čelo a šeptat do ucha,že chce kakao... Tak jsem vstanul,nachystal ho,zatímco on poctivě čekal v posteli. Pěkně to celé vypil,zatímco ja už zase snil o nějaké sexy kočičce co mě masíruje nahá.... když mě probrala rána flaškou do hlavy... "Tacíííí,tacííí,na... odnes tu flašku do kuchyně..." šeptal mi synek do ucha... sexy kočka byla v mžiku pryč. Položil jsem flašku na noční stolek a než jsem ji stihnul dát zpátky,už tam měl hlavu Karel a čuměl na mě. Ocasem zase bubnoval o skříň... bum,bum,bum... Nezbylo než vstávat. Šel jsem do kuchyně a postavil vodu na kafe,pak do koupelny na ranní očistu. Když jsem vracel kartáček do skleničky,na chvíli mě přepadla myšlenka očistit si rantlík na péru,zubním kartáčkem tchýně,ale nakonec jsem se na to vykašlal... Ještě bych chytnul do žaludu paradentózu... No pak už synáček spolehlivě budil holky. Uvařil jsem si kafe,holkám čaj a chystal jim snídani. Nejstarší dceři se nechtělo z postele a pomohlo až mé vyhrožování s kýblem studené vody. Hned jak vstala,strhla se mela,kdo dostane bombón za to,že včera první usnul. Nakonec se děti shodly,že tatínek,protože usnul první,hned po tom,jak dovyprávěl pohádku... Dal jsem nažrat Karlovi a nakonec jsme se přeci jen dostali za dveře. Dcera šlapala do školy a já s mladší dcerou a synkem do školky. Odevzdal jsem dceru ve školce,poflirtoval s maminkama jiných dětí a už mě syn táhl pryč... U branky do školky byl zavázaný Karel a jak nás viděl,že jdeme,vyváděl jako pominutý. Jakoby jsme ho tam před deseti minutami nenechali. Tak jsem ho zapnul a šli jsme do obchodu. Koupil jsem přísady k obědu a šli jsme domů. Jdeme tak přes sídliště,když mě synek neomylně táhne k průlezkám. Sedám si na lavičku a nechávám ho běhat. Chvíli lozí támhle,chvíli tam,pak na klouzačce... Pozoruju ho ani jsem nezaregistroval blížicí se Kejsi. Karel v pozoru jak nahoře,tak dole... Je uvázán o lavičku,tak jen nadržené kňučení,což mě probírá do reality. Otačím hlavu,když na mě kouká ona... "Dobrý den..." culí se na mě modelína. Tak jsem se lekl,že jsem spadl z lavičky,ještě že jsem,měl v ruce vodítko,tak jsem dělal,že mě Karel shodil. Naštěstí jsme byli na dětském hřišti,tak držela Kejsi u nohy,jinak si neumím představit co by se dělo. Už tak ten rudý Karlův čurák svítil na celé sídliště. "Dobrrrý den..." zamručel jsem pod nosem a nenápadně se rozhlédl po oknech. Jak už to bývá,najednou tři sousedky hrozně myly okna a dvě zalévaly kytky... "Co tady děláte? Přes týden jsem vás tady ještě neviděla... " culila se na mě jako andělíček. Zase bezchybně vystajlovaná,dnes ale v elasťákach a šustákové bundě. Elasťáky měla hodně,hodně těsné... Zařezané do její kundičky,takové naducané bochánky. Dneska byla natuty naostro... Polknul jsem na sucho a stále nemohl od té kundičky odvrátit zrak... "No jsem doma,tak venčím Karla..." Odpovídám vlastně té kundičce,protože jsem nebyl schopen zvednout zrak... "Mám zrovna chuť... pardóóóón čas,jsem myslela..." odpovídá modelína a zjevně se červená " nechcete se někam projít??? " a teď kouká ona na mou bouli na riflích. Čurák už totiž zaregistroval,že je tady opět jeho " vysněná..." "Já...já...." leze ze mě jak z chlupaté deky. Rychle mě nic nenapadá. Pořád čumím na tu její kundičku a do pusy se mi derou sliny... Čurák v pozoru,krev se odlila z mozku a nejsem schopen,vymyslet normální výmluvu... Sousedky pořád šmidlají to samé okno a doslova vidím,jak špiclují... Zachraňuje mě synek. "Tacíííí,tacíííí,pomóc... " volá na mě. Nohy my propadly lanovým sítem a on ten visí za koule. Rychle mu běžím na pomoc. Vytahuju ho ze síta a jdem spolu k lavičce. Kejsi a Karel se jen očuchují čumáky,oba jsou naštvaní,že je nepustíme k sobě. To je prvně,co je na Kejsi poznat,jak by chtěla šukat... Karel je skoro nepříčetný,ještě že ta lavička je sotva měsíc stará,jinek by ji asi vytáhl i s tím betonem. "Jéééééé... Ty jsi krásný chlapeček.... jak se jmenuješ?" culí se na synka modelína. Doufal jsem,že jí dítě odradí,ale teď vypadá,že jsem se zmýlil. "Aďam a šem kluk..." odpovídá malý. "No to vidím,že jsi kluk... i na taťkovi..." odpovídá modelína a zklouzne pohledem do mého rozkroku. "My už musíme jít,že jo... "tahám synka za ruku. "Taťka musí vařit oběd..." Říkám významně synkovi a oblékám mu bundu a odvazuju Karla... "Jéééééé... vy umíte vařit? " směje se modelína . "Jasně ,to umí každý správný chlap..." odpovídám hrdě jejímu rozkroku. Protože jí zase čumím na kundičku. "Tak to byste mi mohl uvařit večeři né... ? Kdybych vás s Karlem pozvala..." ptá se a kouše si spodní ret... "Mrcha jedna..." pomyslím si. Tak ona mě zve na večeři,kterou ji mám ještě uvařit. "Ty vole ber to ! ! !" štěká na mě Karel na střídačku s mým čurákem... "Ticho !" okřiknu oba. A modelína na mě tázavě kouká. "Víte já vařím jen obědy... " vypadne ze vítězně,než mi dojde co jsem řekl za píčovinu. "No jak myslíte,kdyby jste si to rozmyslel.... číslo máte..." odpovídá,otáčí se a šněruje si zavázanou tkaničku. Koukám na ten božský zadeček vyšpulený přede mnou. Ta kundička je skoro vidět,jak tak látka věrně kopíruje každý milimetr... Mám sto chutí zabořit do něj svůj obličej,jako Karel čumák do Kejsi. I Karel mlsně čumí a oběma nám cukají čuráci. "Tacííííí,jdeme...? já mám žížeň..." vrací mě do reality synek. Modelína se napřimuje a rukama přejíždí po stehnech... "Tak ahojte klucí..." loučí se ze zářivým úsměvem... "Nashle... " odpovídám slušně nadrženě... "Pa,páááá..." mává ji synek. Beru Karla a odcházíme. Rychle přeletím okna, které sousedky tak myly. Dvě už na sebe něco pokřikují o kurvě a třetí si odplivla... Tak nevím jestli kvůli mě,nebo jí. Porovnám si čuráka v riflích a dám mu ránu,za to,jak mě zase propálil. "Tacííííí,ploč ta paní na tebe fult mrkala jedním očičkem?" vyraží mi dech synek. "Svítílo ji sluníčko do očí... " snažím se to zahrát do autu... "Ne,ne... sluníčko bylo za barákem,já šem še koukal..." odpovídá pohotově synek. "No vidíš..." kouká na mě Karel psíma očima... "Budem raději chodit ven sami,tenhle všechno vykecá..." Jen tiše kývám hlavou a nezbývá mi,než sním souhlasit...

Fred