Prolomit vlny.....

dívám se na ten film už po sté. Pokaždé žasnu, jak toho chlápka Bardem zahrál. Napadá mně, symbolicky s filmem,jestli budu ještě umět prolomit vlny. Jestli tu svoji opatrnost a zatrpklost vůči ženám budu umět zahodit a otevřít se, třeba začít milovat....nebo mít rád. Jak dlouho vystačím s obdivem různých žen? Kolikrát se ptám, proč mně obdivují? Jsem známý, umím se bavit, vyprávět, není žádné téma, které by mi bylo cizí....jsem dobrý společník. Proč tedy při sebemenší projevu náklonnosti mám pocit, že mně chce vlastnit, že mně tiskne jak železná obruč, že by mně tak mohla jen chtít tisknout.....narušit moje kruhy....chtít se mnou být...ovládat mně.....Přitom vím, že tak to není, že prostě jen chce mít někoho , kdo by ji naplnil život.....bez jakýchkoliv nároků....vím, že chce jen obejmout, pohladit. Já to chci taky. Toužím po tom, Často si představuji její prsty v mé dlani..lidské teplo, které je nesdělitelné a už jen ta představa rozbíhá moji fantazii tam.......kam už nechci? Nebo chci a vědomě se tomu bráním....ano, vědomě. Vím, že jí tím ubližuji. Vím, že jsem jí dal určitou naději, kterou jsem pod malichernou záminkou kamsi zahodil....

Mlčí. Neřekne mi to. Vím, že mi už nic neřekne, nedívá se na mně.

Je ve svém světě a já ve svém.

Dvě osamělé duše, které o sobě ví, ví co je trápí.....ale neví jak prolomit vlny.