"ON"

Byl to malý
kluk, kluk co ho rodiče milovali. Nebyl jiný, ani divný, prostě jen obyčejný
kluk. Jedináček. Pro starší rodiče vymodlené dítě. Oba vzdělaní a úspěšní
lidé.



Udělali pro něj první poslední,
pro ně byl vyjímečný. Byl to kluk, ale raději moc neběhal…aby se nezpotil a nenastydl, aby si neroztrhl kalhoty. Přeci jen nechtěl zklamat maminku. Kluci
šli hrát fotbal a on si šel číst, přestali ho s sebou brát. Začal být odstrkován, začal být středem posměšků. Začal utíkat k mamince, vždycky měla pochopení. Přesvědčovala ho o jeho výjimečnosti. Proč si hrát s ostatními kluky, když může u maminky čekat na lepší kamarády, pro které bude jedinečný.



Rok se sešel s rokem. Půjde studovat. Takový chytrý kluk. Gymnázium, potom vysoká škola. Rodiče vědí co je pro ně nejlepší. Co na tom, že to asi není to pravé. Chce udělat rodičům radost.
Učí se, aby se aspoň vyrovnal ostatním. A ostatní se kamarádili, chodili do kina, na výlety, zažívali první lásky. Taky chtěl, ale moc to nešlo. Neznal jejich zájmy, přestával jim rozumět. Spolužačky na ně koukali z vrchu,
nebyl ošklivý, nebyl zlý, ale ani zábavný. Byli mladé,veselé, povrchní,
zajímali ho, přitahovali, ale v konkurenci nebylo lehké uspět.

Uspěl…zamiloval se….bylo to krásné. Krátké,
intenzivní. První, neopakovatelné. Skončilo to. Neuměl se s tím vyrovnat,
maminka mu pomáhala, přesvědčila ho, že bude jiná, lepší, která si ho zaslouží.
Uvěřil. Bylo to tak příjemné nechat se utěšovat.

Za čas se to opakovalo, několikrát. Přestával věřit, jen maminka ho držela, pevně držela. S ní
měl ten pocit, pocit výjimečnosti. Užíval si ho, hřál se v té výjimečnosti.
Co na tom, že mu ostatní nerozumí, prostě jsou hloupí. A blížila se maturita.
Snažil se, ale nešlo to. Tak moc chtěla, ale ostatní se zdálo, že jsou proti.
Určitě se proti němu spikli. Musel opakovat. Ve škole to bylo nesnesitelné, byl o rok starší než ostatní a přesto „suchar“. Propast se prohlubovala. Neměl je rád, byli tak jiní. Posmívali se mu, trochu i šikanovali. Bylo to strašné,
ještě že měl mámu. Mohl se přitulit, pocítit zas tu výjimečnost. Potřeboval jí.
Uzavíral se před ostatními.

Dostudoval,
ještě že rodiče mu zajistili tu práci. Nemusel nic shánět, spadlo mu to do klína. On totiž nemusí, je tak jiný, že on si může vybírat. Pak se s ní seznámil,
nebyla jako ostatní. Byla krásná, vzdělaná, měla úroveň. Byla starší, starala se o ně skoro jako máma, opět zažíval ten pocit výjimečnosti. Bylo to tak neuvěřitelné. On byl středobod všeho.
Najednou bylo vše jiné, tak nádherné. Jen máma se změnila. Už se skoro nevídali, nelíbila se jí jeho „bohyně“. Ale netrápilo ho to, on měl „ji“.

Něco se stalo,
ona ho odkopla…..jako použitou ponožku, děravou, špinavou a zbytečnou.
Nedokázal se s tím vyrovnat. Vrátil se k rodičům, ale byla to jiné.
Maminka byla nemocná, nestarala se o něj, měla svůj jiný svět, ve kterém ho nechtěla. Otec ho přehlížel. Odstěhoval se. Život byl jen šedé trápení. Práce co ho nebavila, byt co byl prázdný, žádní přátelé, jen ti posměváčci…ti úspěšní
spolužáci z malého města. Trvalo to dlouho, než začal zase chtít…chtít něco změnit.

Pak ho potkala, byla také jiná. Drobná, štíhlá, zkoušená životem. Nevěděl co na něm vidí, shlížela k němu, najednou on byl její „bůh“. Byla to změna, změna co ho těšila, hřála, opět ten pocit výjimečnosti, už ho znal, byl na něj zvyklý a tak přesto ona nebyla jeho typ, užíval si to. Najednou ale přišlo něco jiného,
najednou on se musel starat, on musel vést a rozhodovat. Neuměl to, neměl nikdy možnost se to naučit, nebyl na to připravený. A ona k němu tak vzhlížela. Začalo ho to rozčilovat, začal jí ponižovat,
ubližovat, najednou se vše obrátilo, on vracel všechny ty rány co utržil dříve,
vracel je jí. Nemohl za to, bylo to v něm a vybublalo to. Pak mu to došlo,
ničil cizí život. Odehnal ji. Zůstal sám, trápil se tím. Ale již se to nedalo změnit.

Potřeboval se vyplakat, nebylo kde. A pak přišla rána.
Máma zemřela, vlastní rukou. Byla to rána pod pás, bral to tak a otec ho nenáviděl. Začarovaný kruh. Všechno bylo na nic, zbytečné, marné.

Nenáviděl všechny a všechno. Zatvrdil se. Proti všemu a všem.



Chtěl ubližovat, měl tu potřebu. Našel si místo, místo k tomu úrodné, místo anonymní. Kde každý je jaký chce být……zase zde zažívá ten pocit výjimečnosti…..