Pojďme spolu za Jupiterem

Je něco po páté hodině. Jdu po chodníku jistým směrem a proti mně na temně modré obloze září velký objekt. Září nad nejvyšším kopcem. Kopec je jihovýchodním směrem od města, tedy když hledím na objekt, hledím na jihovýchod. Vzpomenu na mudrce, co jim záhadná hvězda ukazovala směr a oni došli do Betléma. Kam bych došla asi já? Asi stejně jako oni, tím směrem leží město Davidovo. (Kdybych tedy uměla udržovat ten správný směr. Zatím mi totiž pořád není jasné, jak se orientovali, když ta nebeská tělesa stále po obloze putují.)

Tuším, že na té obloze proti mně září Venuše. I když častěji se setkávám s Jupiterem. Možná ho mám raději proto, že Venuše mi brzo zmizí a Jupiter putuje po obloze celou noc. Nebudu volat tak jako před dvaceti roky do hvězdárny a ptát se – „Prosím Vás, co to je na té obloze?“ To bylo tehdy, když jsem poprvé pozorovala konjunkci Jupitera a Saturnu.

Někdy před dvěmatisíciatřináctiroky moudří a vzdělaní mudrcové pozorovali „hvězdu“ na obloze a dodnes dnešní „mudrcové“ bádají, cože to vlastně tehdy viděli. Jupitera v Rybách? Jupitera v Beranu? Trojitou konjunkci Saturnu a Jupitera? Kometu? Nebo výbuch Supernovy? Kdoví. Oni nám to nepoví.

Pojďme spolu za to zářící nehvězdou a všichni dojdeme na jedno krásné místo. Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic, spojíme se jako proletáři všech zemí nebo jako lidé, co budou ze svých srdcí vysílat lásku. A tou láskou zaplníme všechna další srdce, všechny mysli a už nikdo nebude moci říct, že lásku nemá, že je jí málo, že je tak těžké ji najít.

Pojďme spolu za Jupiterem :-).

P.S. Dnes ráno jsem se z autobusu dívala na srpek měsíce a šikmo vpravo nad ním byl tuším Jupiter. Vzpomněla jsem si na tento text z roku 2013. Když jsem ho tehdy uveřejnila, za pár dnů se pod ním objevil komentář:
"Já dlan k tvé dlani přiložím a podržím tě na té cestě za tou hvězdou . Pomohu ti vstát pokud budeš klopýtat a ponesu tě pokud bude potřeba ."
Hřeje mě stále.

Přeji vám hezký den myos