Co je doma, to se nepočítá

Kdo pochopí filosofii lidského bytí, a dokáže ji ovládnout, je šťastný muž.
Lidská existence je poháněna dvěma principy. Touhou po uspokojení, štěstí, klidu. Druhý princip je s prvním antagonisticky provázán - nutkání věci měnit. Bořit zavedené, vytvářet nové. I to je skryto v čínském pojetí symbolu jing-jan.

Dejte lidem to, po čem touží. A oni touží každou chvíli po něčem jiném.
Je šťastně vdaná? Potřebuje tragédii, problémy, komplikace. Je to princip nutkání ke změně.
Je nudně vdaná? Potřebuje vzrušení, osudovost, jedinečnost okamžiku. Princip nutkání ke změně.
Je nešťastně vdaná? Potřebuje vyslechnout, ochránit, slíbit, snít, pohadit. Princip touhy po štěstí a klidu.
Je nezadaná a chce někoho? Potřebuje dobývat - najít muže, kterého urve jiné ženě. Princip bořit a tvořit nové.
Je nezadaná a nikoho nechce? Taková neexistuje, ale rády to navenek prezentují. Ty jsou nejobtížnější, a pro mne nejoblíbenější výzvou. Je potřeba to hrát střídavě na princip boření (jsem spokojený tak jak jsem a nechci to měnit) a na princip touhy po štěstí (také jsem po tom kdysi toužil jako ona, ale už nás život poučil).

Vždy je však třeba pamatovat na to, že nabízet musíme to, co žena postrádá, nikoliv to, co ta žena již má a nudí ji to. Nabízet jistoty a výhledy do budoucna ženě, která toto má doma, udělá jen hlupák. Nabízet svobodu a nezávaznost ženě, která je single, to zase nezláká ji. Nikdo si totiž neumí vážit toho, co má. A kdo nad tím přestane naříkat, a dokáže to využít, docílí všeho, co si zamane.