Nehledáte??

Po pracovním víkendu,první den volna. Trochu se mi nechce z postele,ale musím. Pro auto do servisu,na nákup,no výborně to mi ten den volna,ale začíná. Dám si sprchu,umyju vlasy,nechám je mokrý ať uschou po cestě,když je tak hezky. Beru kraťasy,triko,navoním se,sluneční brýle a můžu jít. Pohled do zrcadla,připomíná,že ještě nemám dole zimní kila. Sakra mě ten můj boj s váhou občas pěkně se..!! Musím s tím začít něco dělat. Chci vyhodit plasty,kontík je samozřejmě nacpanej,no nevadí mám po cestě ještě dva,tak snad,stejně jsem nechtěla jet městskou,když chci hubnout tak musím pěšky. Autobus nechám ať mi ujede,vyhodím ty plasty,přemýšlím nad svou nadváhou a kráčím si dvoukilometrovou procházkou... Přibržďuje u mě auto,ten týpek se mě ptá na cestu ochotně mu vysvětlím kudy má jed,přidám jeden ze svých úsměvů. Říkám si,když už jsi tlustá,tak buď alespoň milá... Poděkuje a odjíždí,znovu brzdí: "Chtěl jsem se Vás ještě zeptat,nehledáte náhodou milence??" "Koho???" ujištiji se jestli jsem slyšela dobře. "Milence" zní znovu z jeho úst. Má odpověď zní: " ne to nehledám." Neudržím smích,na jeho nezlobte se a naschledanou už neodpovím,jen se chechtám. Šlápne na plyn a je pryč. Ani neví,nemůže tušit do jaké mé nálady vyřkl tahle slova. Jak moc mi jeho drzost polichotila,jak mě pohladila na duši. Jak mě v momentě přestala ta kila navíc trápit. Díky za to neznámý drzoune ;-)