Těšení se

Těším se často a ráda.
Na svýho chlapa, když sem v práci, na šukání s ním, když mi píše sprostý esemesky.
Těším se na děti, když je nějakou dobu nevidím, teším se, že na chvíli vypadnou, když se hádají a perou.
Těším se na tu malou chlupatou čubku, když s ní nejsem, těším se, že konečně usne, když mi ožírá ruce, nutí mi hračky a všude se plete.
Prostě takový to domácí těšení :-).
Pak se taky těším na překvapení, co se chystají, na akce kam chci jít, na lidi co zas uvidím, na dárky co bych mohla dostat, na věci co se mi povedou, na ocenění..... prostě skoro na každou pitomost co si vzpomenu.
Ale co následuje potom?

Stává se mi, že akce, kterou sem si vysnila, stojí za prd. Lidi co jsem je chtěla vidět mi lezou na nervy. Kapela na jejíž koncert sem se těšila jak malá, hrála na prd a ozvučení bylo katastrofální. Ten řízek, který byl mou vidinou celé dopoledne, je spíš osmažená podešev. A další a další. Prostě zklamání.

To těšení se je tak krásný, často přemýšlím, že těšení se je na tom to nej, nej. Zvlášť když to trvá dlouho, takovej ten sen, co se najednou splní. Jenže, když se splní je konec. Ne, že bych výsledek neocenila, ale nějak mi přijde, že to není ono. Jasně, že ne vždycky, ale prostě občas ano.

Jeden příklad za všechny: Před lety jsem viděla lodičky, černý, lakovaný, tak na 10cm podpadku a z boku nakteslený písty a startovací vlajka, no prostě úžasný. Moc sem po nich slintala. Jenže u nás je neprodávali. Přešlo pár měsíců a že prý je budou mít v létě, no bohužel neřekli, že až napřesrok :-). Rok se sešel s rokem a ejhle, náhou sem na ně narazila. Bože jak já je chci. Bohužel finanční situace nebyla zcela vhodná ke koupi :-(. Opět uběhl rok a najednou šup, jdu si pro ně. Moje krásné vysněné botičky. Dokonce mají i mojí velikost a sedí mi, natřásám se v nich a hrdě je odnáším k domovu. Doma se samozřejmě chlubím co to jde. A protože chlap o nich celou dobu ví, tak je patřičně ocení s poznámkou: " Už se těším až si v nich se mnou vyjdeš".
.....no leží již skoro rok v botníku a nikdy nikde sem je neměla....... :-(

Někdy je i lepší se netěšit, aby člověk nebyl zklamán, furt si to říkám, ale já to prostě NEUMÍM.

A jak to máte s těšením vy???