Lidé jsou různí

Dneska po ráno, no spíš dopoledne. Leželi jsme v posteli, v pauze mezi šukáním. Káva , cigárko a taky parádní snídaně...v posteli.
No a při tom posloucháme rádio, nebo spíš je puštěné. Neruší, není priorita jen taková kulisa. Pouštím ho když přijdu z práce, když vylezu s postele, prostě ve chvíli kdy jsem doma a začínám vnímat.
Oba se zaposloucháme do infa co říkaj: muž se chystá na Yukonský ultra maraton. 750km na Yukonu, v místě kde teploty klesají až k mínus padesáti, kde krom toho co si vezete s sebou není nic než bílo. Muž a příroda, jen a on a sáně na kterých má 30kg toho pro něj nejnutnějšího.
Šílenec, magor...to je to první co nás napadne, co ho k tomu vede? Nevím, netuším.

Po odpoledním přečtení místních blogů si na to opět vzpomínám.

Každý z nás je nějaký, jsme různí, prací, zábavou, vnímáním okolí, obětováním se něčemu. Prostě každý jiný.

A díky bohu za to, byla by to děsná nuda. Dík za každou osobnost, která se liší, která dokáže ostatní vytrhnout z čehokoliv.