Přirozeniny

Teda vlastně narozeniny. Každý z nás je má a každý někdy.
Já s mým chlapem je mám pár dní od sebe, nevím zda je to výhoda či ne. Ale mám vlastně velkou výhodu, protože si to bude vždy pamatovat :-)))

Miluju ho a netajím se s tím, tady už vůbec ne. Klidně mě ukamenujte za sluníčkovej blog.
Někteří z Vás měli možnost ho poznat osobně. Není to žádný krasavec k pohledání (mě se teda líbí a moc). Není to žádnej metro či jinej sexuál. Nejradši chodí v triku a teplákách, v létě v kraťasech a bez trika. Ale umí si vzít i košili, do hladka se oholit a dělat "dojem". Je svůj. Je velice přímý a upřimný. Nebere se příliš vážně a často si nebere servítky. No pár lidí to úplně nedává. Vlastně spoustu věcí nebere vážně, no spíš některý výrazně maskuje.
Miluje život a vše kolem něj. Jídlo, pití, šukání, starý pořádný káry, mašiny. A to všechno si řádně užívá. Jak jen to jde. Taky dokáže dřít jako kůň až do úmoru. A dotáhnout to do konce. Vím, že do hrobu půjde zhuntovanej, ale šťastnej.

Tak moc se mi líbí jeho postoj k živou, dodává mi sílu. Dokáže člověka podržet i těch fakt těžkejch chvílích.
I když je spousta okamžiků, kdy bych ho nejradši zabila. Dokáže mě svým úsměvem (výsměchem?) úplně dostat. A úplně stejně rychle odzbrojit. Jak říká " Důležitý je z toho se neposrat!".

A kurwa jak von skvěle šukááááá.

Děkuju, že si. A se mnou.