Katův šleh

Řetízky obepínající zápěstí uchyceny na koncích ramen kříže. Stála bez hnutí, a její odhalená hruď se mírně chvěla. Napětí. Vzrušení. Možná i mírná obava. Co přijde dnes? Jeho tvář neprozrazovala žádné emoce. Odstoupil, aby mohl vzít ze židle tu Věc. Kombinace dřeva a kovu. Dnes se s ní setká poprvé. Pocítila mírně chladivý dotyk, když se první dřevěná čelist opřela o spodní část jejích ňader. Horní čelist následovala vzápětí. Viděla, jak je tou činností plně zaujat. Stále žádné emoce. Pomalu otáčel šrouby po stranách, a čelisti se začaly svírat. Napřed pomalu a jen tak mírně, ale postupně tlak narůstal. Ňadra uvězněná mezi nima začala měnit barvu. Přes mírně červenou, s narůstajícím stiskem brzy překonala hranici temně rudé. Bolest začínala být opravdu intensivní. Jeho tvář dostala zachmuřený výraz. Teď bere do ruky drezurní bič. "Nač proboha myslí", honí se jí hlavou.

Drbaje si bičem zaprášená záda, přemýšlím nad jediným. Že ten bazmek bude chtít tady a tady přibrousit, levej závit pro sichr ještě jednou protáhnout, a než s tím vylezu před publikum tak udělat novou povrchovku. Tak zase zpátky do dílny. Sakra práce.