Deníček amatérského řepáka

Hned na úvod Vás všechny asi zklamu, toto není přímé, ani volné, ani jakékoliv pokračování Deníčku amatérského blokera. Moje alter-ego Toměposer si někde nejspíš užívá s Jeane a od té doby mě nenavštívil, abych mohl napsat další díl, takže jsem se rozhodl, že si zavedu deníček svůj. No ano, stal se ze mě řepák, jsem řepákem teprve krátce, takže se pokládám za řepáka amatéra. Řepáka, či spíše řepačku profesionálku znám pouze jednu a budu si k Tobě chodit pro rady Psy. ;) - To máš za ty nejapný komentáře pod mým posledním blogem :P Abych to vysvětlil, já, celý život žijící ve stotisícovém městě nebo velmi blízko něho, jsem se přestěhoval na totální konec světa. Je to dokonce ještě větší díra než ta, ve které bydlí Psy, takže možná tu nebudou stačit ani její rady a budu muset použít to, co jsem pochytil při sledování Beara Gryllse a MacGyvera. První, co mě zarazilo po tom, co jsem převozil 200 km asi 10 po střechu narvaných transitů věcí a jal se je stěhovat do domu, bo se blížila bouřka (jo pochopili jste správně, odstěhoval jsem se do Asie), byl soused. Stál na mým dvoře a s otevřenou pusou zíral na mojí lednici. "Co je Vašku?" Ptám se ho trochu nejistě. "Tvl na co tam je ten displej a tlačítka?" Kontroval otázkou. Nebyl jsem si jistý, jestli si ze mě nedělá prdel, ale odpověděl jsem, že na nastavení teploty ledničky a mrazáku a rychlé chlazení nápojů a další hovadiny. "Tak to je hustý," vykřikoval nadšeně a tancoval kolem ledničky tance afrických domorodců. Teď už si ze mě tu prdel dělá určitě, pomyslel jsem si, ale neřekl jsem nic a fascinovaně sledoval, jak projevuje dětskou radost okolo 2 roky staré, celkem obyčejné ledničky. Až si koupím tu, co už mám vybranou, budu mu nejspíš muset vysvětlovat, že u mě v kuchyni fakt nepřistáli mimozemšťani a že to je jen lednička. Asi mi neuvěří. Na rčení, že v těch nejprimitivnějších kmenech na světě jsou nejšťastnější lidé, něco bude. Bohužel jeho tance pravděpodobně uspíšily příchod bouře, takže začal závod s počasím. Já kmitám a Vašek nosí plážovým tempem, "Vždyť je to ještě daleko," povídá zkušeně. Jen co to dořekl, do stromu na kraji lesa za stodolou, tzn. asi tak 50 m od nás uhodil blesk a já na chvíli přestal vidět i slyšet. Sluch se vrátil dřív. "Ty vole to byla prda, že jsem se asi posral!" Řve mi Vašek do ucha, jemu se sluch asi ještě nevrátil. Zato zřejmě nepřišel o zrak, protože když se mi vrátil i ten, viděl jsem z Vaška jen šmouhu s očima navrch hlavy, která neuvěřitelnou rychlostí ládovala věci do stodoly. "Do baráku by jsme to nestihli, za 5 minut je tady průtrž jako prase," Prohodil v otočce, zařadil jsem stejnou rychlost, jako on a v běhu řval, "Vždyť jsi před minutou říkal, že je to ještě daleko." "No před minutou bylo, tady v horách je to rychlý," odvětil s nevinným úsměvem. Aha, první důležitá věc - v nížině, když byla bouřka daleko, měl jsem čas se ještě vykoupat v bazénu, v klidu uklidit slunečník, dát si kafe a čekat jestli ta bouřka vůbec přijde. Tady, když je bouřka daleko, tak tě nejspíš během 20ti vteřin zabije blesk nebo letící strom, ovce či cokoliv, co dokáže zvednout vítr síly hurikánu, takže téměř vše včetně tvého baráku. Trefila mě první kapka a já měl pocit, že na mě někdo vylil kýbl vody. Zbytek věcí jsme přikryli plachtou, nezbylo tam nic, co by sáklo, ani žádná elektronika, tak to snad bude v cajku. Zašli jsme dovnitř a venku se rozpoutalo peklo. Vašek prohlásil, že to nejspíš bude jen něco malýho. Viděl vůbec to samé, co já? Venku se sice úplně setmělo, ale vidět bylo jak ve dne, protože blesky měly kadenci samopalu vz.58, stromy v lese byly ohnuté do pravého úhlu a měl jsem dojem, že jsem zahlédl tornádo. "Jo, to bude hned pryč," prohlásil Vašek, když mrknul z okna během otevírání lahváče. No ty vole, já chci zpátky do civilizace.