Důvěra...ho*no.

Mám takové dilema. Mám ve svém okolí lidi, které vídám relativně často. Bohužel, zjistil jsem, že mi do očí lhali a stále lžou. Já vím, že lžou, oni neví, že to vím. Na těch lidech mi docela záleželo. Je tak pro mě těžké zjistit, že lidé kterým důvěřujete, vás tahají za nos. Zatím se tvářím jakoby nic. Dříve bych je okamžitě poslal někam a už se s nimi nechtěl vidět a bavit. Sám jsem velmi otevřený a upřímný člověk a lhát někomu do očí je pro mě dost nepochopitelné. Nemám problém slyšet pravdu byť by byla jakkoliv. Milosrdnou lež neuznávám, alespoň ne pokud bych byl jejím příjemcem. Jsem v situaci kdy váhám nad svou vlastní reakcí.

Falešní lidé mě v poslední době začínají opravdu pěkně s*át, o to víc když je to někdo mně blízký.

Poznáte lehce když vám někdo lže nebo je neupřímný?

Pokud vám někdo lže, dáte najevo, že to víte nebo o tom pomlčíte a myslíte si svoje?

Vážně je doba taková, že si prostě nemůžeme věřit? Přijde mi, že peníze, majetek, společenské postavení zaslepují oči a to, co má opravdu hodnotu se trhá jak cár papíru na utření ho*na.