Vánoční pohádka

Když si něco moc přejeme, obyčejně se to nesplní tak, jak jsme si to vysnili. Před tím dokonce varuje i nejedno přísloví. Přesto pořád píšeme Ježížkovi, co bychom chtěli mít pod stromečkem. Už to ale nejsou dětská přání, spíše sníme o zdraví, o štěstí a o lásce. A i když budeme statečně zde na profilech tvrdit, že nikoho, ale skutečně nikoho nehledáme, možná bychom přece jen napsali: Milý Ježíšku, tak moc bych si přál hřejivé Sluníčko, přízemní polibky, černou růži pod mou kůži. Ten dáreček ani nemusí být převázán velkou červenou mašlí, stačí, když se na mne bude usmívat. Pustíme si při psaní toho dopisu nějakou koledu, baladu nebo pořádný bigbít. Klidně ať nám řvou do uší Zepelíni nebo tklivě zpívá Nick Cave. Budeme spoléhat na to, že i když se tvrdí, že zázraky se nedějí, že přece jen by se jeden stát mohl. A že Ježíšek ten dáreček někde pro nás nechá. A klidně ať je třeba 100 kilometrů daleko, nebo i víc, třeba v Praze nebo i v Chebu. V Paříži nebo v Londýně. Ale ať víme, že je.

Když si budeme myslet, že stejně žádný nedostaneme, že jsme zlobili a nic si nezasloužíme, možná nás nebesa překvapí. Najdeme pod stromečkem to nejkrásnější, co si můžeme přát. Lásku. Možná ji tam nenajdeme na Štědrý den, možná tam bude až o Velikonocích, v máji a nebo i v létě. Ale když už v ni nebudeme doufat, najednou tady bude. A překvapí nás tak, jak jsme to nečekali. Protože nejen James Bond říkal Nikdy neříkej nikdy. Tak se usmívejte nejen teď o Vánocích. Na každého z vás totiž určitě čeká pod stromečkem jeho vánoční pohádka.