Večerní káva

Opět přijel ten usměvavý a milý… Chtěla jsem ho jen pozdravit, ale měl dost napilno. Už jsem to málem vzdala, když ke mně zamířil. Pozdravil mě jednoduchým „Ahoj“ a snažil se mi odhrnout pramínek vlasů z čela. Moc se mi to nelíbilo, protože měl na rukou špinavé rukavice. Svou chybu si uvědomil, sundal je, a neposlušný pramínek usměrnil znovu. Jenže jako by při druhém pokusu ztratil kuráž. Najednou nevěděl kam s očima a slova mu vázla v hrdle. Vysvobodil ho až kolega, který potřeboval jeho pomoc. Bylo vidět, že má dost práce a tak jsem se po anglicku vytratila.
Už jsem byla na cestě domů, když se ozvalo známé pípnutí sms zprávy. Bylo to pozvání na kávu, od něj. Kde vzal číslo?? To je teď jedno, souhlasila jsem. Sešli jsme se až v kavárně. Byl pozorný a vtipný, ale byla z něj cítit plachost. Rozhovor plynul jak voda v jarním potoce a my se museli zhruba po hodince rozejít s tím, že si to brzy zopakujeme. Na rozloučenou mě nebojácně políbil a v tu chvíli to byl opravdu moc příjemně strávený čas.
Ráno jsem se probudila a celé tělo mi hořelo touhou po dotecích. Musela jsem ho utišit. Rukou jsem odrhnula neposlušný pramínek vlasů a tělem mi projelo vzrušení. Konečky prstů jsem putovala kolem očí, po tváři až k ústům. Přejela jsem rty a potkala se se svým jazykem. Druhou rukou jsem si hrála se vztyčenými bradavkami. Byly tak tuhé a přitom citlivé na každý dotek. Celé tělo jsem měla v plamenech. Olízla jsem si konečky prstů a zajela mezi vlhké závojíčky. Byla tak nádherně mokrá a voňavá. Vnořila jsem do ní dva prsty a tělem mi při tom projela vlna rozkoše. Chvíli jsem si hrála jen tak jemně u vchodu do jeskyňky. Nejraději bych cítila vláčné polibky na svých ňadrech. Anebo ještě raději kdyby mi hbitý jazýček laskal poštěváček. Prsty by si roztahoval závojíčky a lízal by celou kundičku. Až by se nasytil sladkým nektarem, bez zaváhání by do ní zasunul ztopořený pyj. Jenže by stihl udělat jen pár mělkých tahů, než bych se mu vymanila ze sevření. Chci mu oplatit jeho péči stejnou mincí. Chutnal už po první kapce rozkoše a tak jsem ho utopila ve své tlamičce téměř až po kořen. Olizovala jsem ho dlouhými tahy, dokud jsem neměla pocit uspokojení. Až teprve potom jsem mu dovolila znovu vstoupit do mé tůňky, aby ho tam mohl znovu utopit. Byl tak divoký, začal prudce přirážet, dokud tu malou, celou nezkropil svou šťávou. Celé tělo se chvělo slastí vyvrcholení. Schoulila jsem se do klubíčka a snažila se zklidnit dech. Hlavou mi prolétla myšlenka „vždyť to bylo jen obyčejné kafe“, a v duchu jsem si přitom přála, aby se zase brzy ozval.