Zrcadlo, kdo je na světě nej?

Původní nadpis byl "Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?", bohužel mají tu omezenou délku. Proč? Pod minulým blogem mě jeden z místních čtenářů, který úplně nemiluje můj styl psaní chválil, že se to snad poprvé ode mě dá číst. No psala jsem normálně, jako že jsem jen prach sprostě napsala, co a jak bylo. Jenže mě to nebaví. Napsat slohovku o tom, jak jsem byla na dovolené dokáže kde jaký osel, tedy ne že by pro ten „můj“ styl bylo třeba nějaké nadání, inteligence či snad talent, to vůbec, ale prostě mě to baví. Vím, že zde jsou i lidé, co na ty mé trhlé písmenka čekají a vlastně i já se chci trošičku odlišit, trošičku vystoupit z davu.

Nepovím vám pohádku u Sněhurce, ba ani její porno verzi, jak by jste zde možná očekávali. Přesto hlavními hrdiny budu já a zrcadlo. Pár věrnějších čtenářů ví, že tu a tam někam cestuji. Nejsem náročná, přesto tu a tam spím v hotelu. Popravdě mám raději hostely, tam ale nemám tento problém, o kterém chci zjistit, zda to vadí jen mě nebo v tom nejsem sama. Je to veliká „móda“ v Americe. Těch rozdílů je tam mnoho, přesto si to vybavuji jen v USA. Problémem, který mě trápil, je zrcadlo v koupelně. Jo, i v našich končinách běžná a pro mne snad nepostradatelná součást každodenního života, ale Amíci jsou na to prostě ujetí a vždy, úplně vždy bylo v koupelně zrcadlo o šířce celé zdi a výšky od umyvadla až po strop. Krásné, veliké a čisté zrcadlo. Takové ty menší mi nevadí, tyto ano. Trošku odběhnu. Na rozdíl od mnoha jiných mě se Americké sprchy líbí. Nevadí mi, že si nemůžu vzít do ruky sprchovou hlavici a postříkat se, kde zrovna potřebuji. Oni mají vždy hlavici přimontovanou na stropě nebo ke zdi. A i když je mnohdy náročné osprchovat tělo a ne vlasy, neštve mě to tak, jako zrcadlo. Když se totiž osprchuji a odsunu závěs, vždy, bez legrace úplně v každém případě čumím na celé své nahé tělo v odrazu zrcadla. Tomu se prostě neubráníte, ať se chcete jen natáhnout pro osušku nebo třeba pro sprchový gel, vždy vás to zrcadlo zaujme. I když se na to soustředíte, stejně se tam podíváte. Možná nechápete, co mě na tom tak štve. Ani já moc ne, ale štve mě to. Je to ujeté, je to jako mít svou nahou fotku na ploše počítače či mobilu, jako bych masturbovala přes svými fotkami a videi. Pokouší to mou homosexualitu a snad i asexualitu. Nevadí mi, že si při umívání zubů koukám na prsa, jako ostatně u všech zrcadel v Evropě, proč mě to ale nutí koukat na celé své tělo? Vždyť je to zvrhlé! Kdybych měla aspoň kalhotky nebo aspoň něco! Já jako nechci koukat na sebe. Další problém je, že zeď, která je zrcadlo, mi připomíná takové ty výslechové místnosti, kdy na jedné straně je zrcadlo, na druhé několik židliček, parta policistů, právník a paní či pán, který má dotyčného identifikovat a nebo výslech. Já si prostě nemůžu pomoci, ale když na jedné té příčce nevidím zeď, mám blbý pocit, že tam sedí banda zaměstnanců, chroupají brambůrky a čumí na mě, jak se maluji, jak si myji zuby, tak si holím všechno možné. Co je špatného na malém zrcadle?

Tak jsem zase vypustila emoce a tak mě zajímá váš názor, vadí vám tyto obří koupelnové zrcadla, která vás nutí koukat na sebe samu v takto intimních okamžicích a taky máte ten blbý pocit, že vás sledují? Já vím, já vím, alobalovou čepičku na hlavu. :-)

A k těm, které tyto mé blogy štvou stejně jako mě zrcadlo mám jen jedno, vy si ten blog číst nemusíte, já z té vany vylézt musím a rady, ať sedím doma si nechte pro sebe. ;-)