Mrdání za bílého dne...

Můj pohled se náhle zastavil. Vrátil se kousek zpět. Zaostřuju pořádně pohled jestli vidím dobře. No kuwa vidím dobře! Jsou tam zaklesnutí do sebe a šukají! Kdyby děti hlasitě neřvaly venku na hřišti,tak je snad slyším hekat a mlaskat jejich nadržená pohlaví! Ty woe! Venku je normálně světlo,není ani šero! Ani si nikam nezalezli ale vesele si tady přímo na očích mrdají jako veverky! Popadá mne vztek...(a trochu i závist...vlastně dost ta závist...má doma čtyři upíry a přítelkyni v práci a to je středa...) Uhnu pohledem,přemýšlím co udělat. Mám je nechat to dodělat? Kuwa taky bych byl nasraný kdyby mne někdo rušil při šukání...kdyby se díval jako se teď koukám já,asi by mne nesralo...možná i rajcovalo,kdo ví...😁 Ok dám jim pět minut. Otočím se, jdu pryč. Vracím se po pěti minutách a už mi to automaticky táhne oči směrem k nim. Ty woe oni ještě furt mrdají! Hmm... asi se dlouho neviděli,nebo má výdrž. Třeba si dal Viagru...i když nevím kde by ji tady vzal...😁 Ok dám jim teda ještě 15 minut. Odcházím. Po dvaceti minutách se vracím zpět. Ti dva pořád zaražení do sebe a šukají! Do prdele tak to teda ne! Už mám toho dost vy dva prasata. Popadá mne vztek nad tím jejich pícháním za bíleho dne a v mojí kuchyni! Popadnu utěrku a oba je jednou ranou zabiju. Zůstal po nich trochu flek. No co se dá dělat. Nechci mít v kuchyni další moly!

Z druhé strany měli krásnou smrt. Umřeli při šukání... Kuwa... Zase jim závidím!

Fred