Jak se balí doktoři?

V pátek jsem měla jít na konzultaci u specialisty v Motole. Do budovy jsem vstoupila nějakým úplně špatným vchodem, takže jsem dobrou půlhodinu běhala, jak krysa v bludišti, než jsem se domotala k informacím. Když jsem se paní za přepážkou ptala, kde najdu uzel E, tak si zjevně myslela, že jsem debil, protože jsem stála přímo před ním. Cílové patro jsem už pak našla celkem snadno.
Konzultace jsou v čase 9-11. Sestřička v kartotéce mi podala složku papírů v 10:58. Prý s sebou mám hodit, že pan primář je na vyšetřovně pět, ale že mě asi nevezme. V 10:59 jsem podávala lejstra mladé doktorce do dveří. Koukala na hodinky a pronesla: „No, to jdete teda skoro pozdě. Já Vás tam zařadím.“ Poděkovala jsem a posadila se na volné místo.
Po asi půl hodině čekání jsem si všimla, že jsem papíry podala slečně do dveří s označením VYŠETŘOVNA 6. Zachvátila mě panika. Teď jsem v prdeli a budu sem muset ještě jednou. Z pětky vykoukla sestra a něco řešila s jiným pacientem. Slušně jsem se jí zeptala, jestli může zkontrolovat, že jsem ve správné frontě, protože jsem debil a papíry jsem podala do jiných dveří. V tu chvíli jsem si už připadala jako chovanec nějakého ústavu.
Sestřička vystrčila hlavu z ordinace a sdělila mi, že papíry mají, ale že je tu hodně lidí a budu muset počkat. Ujistila jsem jí, že nebylo mojí snahou je buzerovat anebo předbíhat. Skutečně mi šlo o informaci, jestli jsem to zvorala. Ulevilo se mi a vrátila jsem se zpátky na své místo. Vedle sedící důchodkyně si neodpustila poznámku: „Jsem tu dýl jak vy. Kam se cpete?“ I ji jsem zopakovala, že mi opravdu nešlo o předbíhání, ale o to, zda jsem na správném místě u správného doktora. Netušila jsem, že vyšetřovny jsou propojené, protože jsem tam nikdy nebyla.
Za chviličku mě sestřička zvala dál. Ano, dřív než zmíněnou důchodkyni. Jak mě probodává pohledem jsem cítila na zátylku ještě přes zavřené dveře. Na věšák jsem si odložila bundu a kabelku a šla dle pokynů dál. A tam stál on – Primář s velkým P.
Mile se na mě usmíval, podával mi ruku a představoval se mi. A já jsem na něj zírala jak tele na nová vrata. Určitě znáte takový ten pocit, kdy úplně náhodou potkáte někoho, kdo pro vás má to správné charisma.
„Tak se tady položte a podíváme se na to,“ ukazoval mi na lehátko. Jako ve snách jsem poslechla a čekala co bude dál. Nastavil si mě k obrazu svému a pak mě pečlivě vyšetřil. Jediné, co jsem byla schopná vnímat, byly moje vlhnoucí kalhotky. Ten den jsem si ráno opravdu záležet nedala. V duchu jsem si za to nadávala, že jsem se měla aspoň nalíčit a vzít si lepší šaty, a hlavně punčochy místo legín. Jeho hlas mě vytrhnul ze zamyšlení.
„Prosím?“ zastyděla jsem se, že mě načapal, že nedávám pozor.
„Ptal jsem se na vaše zaměstnání,“ zopakoval klidně.
„Ale dívko!“ jeho obočí vylétlo nahoru, když jsem mu odpověděla, „to nemyslíte vážně.“
Jenom jsem přikývla.
Otočil se k sestře, dal jí nějaké pokyny a pak se vrátil ke mně: „Teď půjdete ještě tady o kousek vedle a tam vám udělají další vyšetření. A pak se vrátíte za mnou. Víte kudy máte jít?“
Zavrtěla jsem hlavou.
„Tak vám to sestřička ukáže. A až to budete mít za sebou, tak na mě ťukněte, ať nečekáte,“ mrknul na mě spiklenecky.
Než jsem stačila jakkoliv reagovat už mě sestra hnala z ordinace. Ukázala mi dveře, před které se mám posadit.
Ani jsem nestihla dosednout a už si ode mě dokumentaci přebírala jiná sestra a ať jdu okamžitě dál. Vyšetření bylo poměrně rychle hotové. A už jsem se vracela zpátky před vyšetřovnu pět.
Zaklepala jsem na dveře a sestře podala výsledky. „Pojďte rovnou dál,“ slyšela jsem Primáře z ordinace. Tak jsem si opět odložila a vešla do ordinace.
„Posaďte se tady ke mně. Mrkneme se na to,“ vyzval mě a ukázal na židli vedle té jeho.
Probrali jsme výsledky vyšetření, jeho nálezy a možnosti léčby. Vysvětlil mi svůj postup a co a jak. Byl opravdu milý. A já ho vnímala tak napůl, protože jsem v kalhotkách měla opravdu potopu.
Rozloučili jsme se. Podali si ruce a já odešla.

Od pátku nad tím pořád přemýšlím a vlastně mě mrzí, že jsem se o nic nepokusila. Ale já vlastně nevím, jak bych to udělala. Jak se balí doktoři? Kdyby to byla žena, tak jí pošlu kytku, ale takhle? Máte nějaké nápady? A přítomní doktoři – máte zkušenosti s tím, že po Vás vyjela pacientka? Podělte se se mnou o svoje zkušenosti, prosím.