Ženy, dívky, co pro Vás znamen

V naší rodině vždy bylo a je zvykem, že ženám se dává květina na Vánoce, Velikonce a jiné svátky. A já měl vždy v sobě zakořeněno, že dívce / ženě se minimálně na první schůzku nosí květina, a po schůzce muž ženu doprovází domů.

S Editou – myslím, že ji mohu takto jmenovat, protože tu nehodlám vypisovat nic, co by se jí snad dotklo – jsem se seznámil v jednom klubu. Po týdnu jsme si domluvili schůzku a šli jsme do jedné pizzerie nedaleko metra Budějovická. Já dle svého zvyku jsem byl na místě včas a koupil jsem jednu růži. Kromě toho jsem přinesl ještě malý dárek – pěknou větší hranatou svíčku. Měla to být taková romantická kombinace. Ten večer se moc povedl a s Editou jsme nakonec prožili roční vztah, který jsem nakonec ze své blbosti ukončil já. Svým způsobem jsem si zkomplikoval život, ale asi už tak mělo být.

Až s odstupem času od té první schůzky jsem se dozvěděl, že když měl viděla jak na ni čekám s kytkou v ruce, získal jsem „hned 100 bodů“. Prý ještě nikdy od kluka nedostala kytku. Upozorňuji, že v té době nám bylo okolo 28 let.

Druhý životní zážitek, o kterém se se chci v této souvislosti zmínit jen poněkud odlišného charakteru. Je z doby jednoho mých hluchých období, kdy jsem hledal na internetu nějakou ženu na – jak se tomu říká – přátelství s výhodami 😊. Kateřina byla lehce starší než já a brala mě jako zajíčka a nebo mě tak prostě chtěla brát. Vdaná, se dvěma dětma a pravděpodobně velmi neuspokojená. Do dnes neumím říct, jestli byla zanedbávaná a nebo prostě neuspokojitelná 😊 Tak jak to vždy začíná, vyměnili jsme si pár emailů o sobě, práce, koníčky atd a konverzace celkem plynule přešla na sex a virtuální sex. Kateřina se zdála celkem divoká a dokonce mi sama od sebe naposílala několik velmi intimních fotek. Jinak to byla manažerka v kostýmku. To jen tak na základní vykreslení. Asi po necelých dvou týdnech jsme se dohodli na osobní schůzce v kavárně v jednom z pražských obchodních center /tak nějak, že jsme to oba měli blízko). Jako vždy, tak i na tu schůzku jsem přinesl růži. Vypadal, že snad má radost. Strávili jsme spolu asi hodnu a pak, že musí domu k dětem. Od té doby to pomalu vyšumělo, a to o čem jsme si psali, jsme nikdy neuskutečnili. Často se ptám, jestli ta růže byla na ty okolnosti příliš romantická a jestli prostě nečekala, že jim tam někde zatáhnu za roh a „vojedu“.

Dámy a dívky a teď otázky pro Vás. Co pro Vás znamená květina? Může Vás za určitých okolností odradit? Anebo Vás vždy taková pozornost potěší bez ohledu na okolnosti?