Všechno je to o zvyku

Zvyk je Železná košile.

Já mám jeden zlozvyk. Zvyknout si na cokoliv. Když si člověk na něco zvykne, je to snesitelnější. Zvyknout se dá v podstatě na cokoliv.

Ze všeobecne roviny.
Jsem zvyklá, že mi manžel občas dá pár facek, když přijde z hospody.

Jsem zvyklý, že s manželkou děláme úplně vše společně.

Jsem zvyklá, že manžel sedí jen u počítače a o všechno se starám já.

Jsem zvyklý, že se manželka občas na noc nevrátí domu.

Když si na to člověk zvykne. Přijde mu to normální. I když si ostatní ťukají na čelo. Ale ti druzí jsou zase zvyklí na něco jiného. Vždy si vzpomenu na jednu písničku. Víte jak to bolí, baseballovou holí? To si potom holka, zvykne na cokoli.

Zvyky míní, život mění. Někdy je člověk donucen si zvyknout na něco jiného. A jeho schopnost se adaptovat na novou životní situaci, už je zcela individualni. Já v tom vynikám. Mám v tom celoživotní praxi. Někdo se změny zvyku bojí tak strašně moc, že to nedokáže.

Procházím si teď temným obdobím a hodně přemýšlím. Také se bojím. Ale není to strach, zvyknout si na něco jiného. Je to čirá hrůza, protože staré zvyky mi najednou nefungujou. A já tápu ve tmě. Ne nijak emocionálně. Ale skutečně, sedím ve skříni, piju víno a schovavam se před dětmi. 🤣

Když si člověk přivykne na něco mnohem lepšího, co měl dřív. Je to jednoduché. Zvykat si na horší je složitější. Jak si zvyknout zase na to horší, když jsem si zvykla na to úžasné? Ale nikdy nikdo předem nezaručí, že nový zvyk bude lepší. Že nový partner bude lepší. A proto spousta lidí zůstává ve vztahu, protože jsou prostě zvyklí.

Všechno je to o zvyku. Vyjít ze své komfortní zóny a jít hledat něco lepšího, než na co jsem zvyklá.

Spokojite se s tím, na co jste zvyklí nebo se snažíte hledat způsoby, jak svůj život udělat ještě lepší?