Proč nechodím na kafe

K sepsání tohoto blogu mě inspirovaly omrzlé koule z posedu, kde zrovna sedím a věčné patálie místních, co trpce hořekují nad schůzkami s amatéry. Znáte to. Podle předpovědi je +5 a přitom mrzne.

Vzpomínám na dobu, kdy jsem na blogu vysíral tak často, že mi chodilo spousta krásných výhružných vzkazů a občas pozvání na kafe. A v tom je ten problém. Ne, že bych kafe nepil, vždy jsem každé tvrdil, že ho piju jenom, abych neusnul na posedu. Pravda je mnohem prostější, nebaví mě sedět někde v kavárně jako správný kavárenský povaleč a vést intelektuální kecy o ničem a dělat nějaký dojem a připadat si jako na nějakém konkurzu. Proč bych někam chodil na kafe, když si ho můžu udělat v lese na ohni?

Mimochodem teď si sedím na kazatelně a pozoruji jak se mi vaří voda v konvici na vaříči a u toho mám výhled za svitu měsíce na protější hory a někde v údolí pozoruji ruch nasvíceného města. Ruce si hřejíi nad konvicí.Tohle je věc, kterou těžko někomu vysvětlím, mám rád klid a věci přirozeně plynoucí a ne umělé strojené. Proto mám rád ten noční lov. Nikde žádní mufloni, beztak by tu zmrzli, všude je klid. Miluju tu noční atmosféru, kdy si při měsíci vařím čaj, někdy i jídlo a sedím třeba celou noc až do rozednění, nebo tu i přespávám.

Občas jsem někoho z blogu pozval do lesa na to kafe, moc odvážných se nenašlo, protože les je přísný soudce a slabé kusy chodí z hor vždy do údolí.

Ono se nadarmo neříká, že v lese každý sundá košili, protože to prostředí mění člověka. To, co byste řešili a říkali v té kavárně, prostě v lese nikdy řešit nebudete. Les má tu magickou moc, že se v něm neumíte tak dobře přetvařovat. Mnohokrát jsem si ověřil charaktery dam, které jsem do toho lesa dotáhl. Fiflenu hned poznáte na první dobrou, protože je v lese vše fuj a pořád má s něčím problém a v kavárně bych si o ní myslel opak. Stačilo ji jen z té kavárny do toho lesa vzít na druhou schůzku.

Jak praví klasik "Na horách si slabé kusy, nemůžeme dovolit".

Žijte blaze, už se mi to kafe dovařilo.