Od cizích lidí ...

Rád si povídám s lidmi, zvláště s těmi, se kterými se dá bavit doslova o čemkoliv. Myslím že mi nevadí otázka na cokoliv a na formulaci zase až tak nezáleží. Říká se, že prý neexistuje hloupá otázka, s čímž by se myslím i dalo souhlasit. Nicméně i normální otázka může působit na špatném místě a ve špatnou dobu absolutně nepatřičně.


Nepatřičně působí třeba běžná otázka "jak se máš?" od cizího člověka. Nač tato informace někomu je? Potřebuje ten člověk taky vědět jak se má miliarda cizích lidí na světě? A proč přímo já? To jestli se mám dobře, a nebo špatně přiznávám nejde s pravdivou upřímností vlastně ani odpovědět. Vždy se najde něco pozitivního nebo negativního co by se dalo sdělit, ale proč o tom říkat cizímu člověku? Když se zeptám nač osůbka chce vědět tuto informaci tak je běžná odpověď "Jen tak...". Což mi tak nějak vyvozuje, že se vlastně ani nechtěla ptát. Je jí to jedno.

Nepatřičně tady působí také často kladená otázka "Co hledáš?" od cizího člověka, protože pozitivní odpovědí když daný člověk vyblinkne všechny své touhy, vypoví o sobě touto odpovědí také mnoho negativního ... a to cizímu člověku, který rozhodně není připraven na pravdu. Cizího člověka zřejmě zajímá jestli náhodou dotyčná osoba nehledá to po čem pase on. A to je otázka dle mého z kategorie "na dobytčím trhu"... prodat - koupit, když je zájem. Když není zájem, podívá se po dalším volovi.

Samozřejmě nemusí být každá otázka ani odpověď vždy klenot, ale uznejte že je lepší se zeptat jestli se dají zavařovat okurky ve spodním prádle s připínákem na čele či "Kdy jsi měla na sobě něco růžového s želvičkami?", než jen unylé "Jak se máš?".