Gapore

Zapaluji si po ránu už několikátou cigaretu a myslím na něj. Na člověka, který mi byl blízký. Jsou i dny, kdy mu píšu. Přitom vím, že si mé zprávy nikdy nepřečte. Už tu není. Já však nikdy nesmířená s tím, že odešel si ráda pročítám naše řádky.

Vzpomínám na dny, i noci, v kterých bylo vše, co k životu patří a měla jsem to s kým sdílet. Byl to můj přítel, opravdový a skutečný, za zdí monitoru, který mi naslouchal, ale zároveň v tom bylo i vše ostatní. Mnoho z nás přesně po tomto touží, v hloubi duše najít to pravé ořechové...

A ono se to dá, i mě se zdařilo, ale potkáme se v příštím životě. Chci tomu alespoň věřit, i kdyby to pravda nebyla. Je jen hrstka lidí v mém životě, kteří za to stáli a nebyl to promarněný čas. A on patřil mezi ně, můj přítel GAPORE.

Chybíš, i když koukáš z nebes a v uších slyším stále tvůj hlas, tvůj smích i kázání.

Reálné jsou jen naše duše... (a ty naše se shledají.)