Střípky dne: Sweet love

Stává se vám občas, že máte takovou tu chvilku, kdy pozorujete lidi? Třeba někdy u kafe, kdy nemáte zrovna s sebou knížku, nebo nemáte chuť koukat do mobilu?

Baví mě sledovat lidi a z jejich řeči nebo chování odhadovat jejich příběh, co zrovna prožívají, co zrovna teď v jejich hlavě zabírá nejvíc místa. Zrovna nedávno jsem takhle jela vlakem a přestože jsem měla s sebou v batůžku práci, nechtělo se mi už koukat do displeje a tak jsem místo toho pozorovala krajinu kolem trati, prohlížela jsem si domy, zahrady i dvorky a jak se paprsky zimního slunce lámou přes obzor.

A do toho mi píše kamarádka neamatérka, taková ta slušná holka, něžná maminka od rodiny jak z knížky od Hrubína: "Zlato, já jsem se zamilovala. Je to hrozný, píšeme si každej den, nemůžu na něj přestat myslet, každej den mám od rána do večera mokrou kundu." Tohle je takovej ten moment, kdy vyvalíte oči a s výrazem WTF si čtete zprávu ještě jednou a pak ještě dvakrát, abyste šli nakonec zkontrolovat ještě jednou odesílatele, protože tohle zrovna jí absolutně není podobný. Dodnes jsem ani nevěděla, že zná slovo kunda, natož, že je schopná to slovo vyslovit nebo napsat.

A já ji teď před sebou vidím pořád, jak sedí na dětském hřišti v květovaných šatech na kraji pískoviště a s nepřítomným výrazem jednou rukou sype lopatkou písek do kyblíčku a druhou rukou se zasněným pohledem odpovídá na zprávu a jenom ona sama cítí vůni svého vzrušeného klína. Prosím vás, já vím, že je to blbost, že v tomhle počasí nikdo v květovaných šatech na písek nechodí. Ale vykládejte to fantazii, té mrše, která rovnou přeladí na renoirovskou vlnu, takže se okamžitě chcete jít pod tu nadýchanou sukni podívat, přestože pravděpodobně ani neexistuje. Představuju si ji, jak míchá omáčku a žehlí prádlo, možná ji zrovna bolí z posledního rande rozmrdaná pička, ale pro své okolí vysílá vlny světla a pohody, zatímco vzadu v její hlavě se promítá v soukromém kině film, ve kterém si dovedete představit spíš tak Cicciolinu, ale jí rozhodně ne.

Tak nad tím přemýšlím, kolik je mezi námi žen s úsměvem Mony Lisy, kterým běží v hlavě stejně jako mně nepravděpodobné myšlenky. Kolik lidí by napadlo, že teď za počítačem místo budování kariéry píšu text o tom, jak mě vzrušuje moje vzrušená kamarádka, že bych chtěla být přítomna tomu, až se ti dva zase potkají, že bych si nalila gin s tonikem a chtěla bych je pozorovat s rukou v klíně, protože aura vášně a zamilovanosti je nakažlivá, probouzí emoce, vtahuje do příběhu.

A tak mě napadá, kdy naposled jsem já vyzařovala tuhle auru vášně a nekonečné touhy, kdy jsem já byla pohlcena vášní, která ke mně lákala muže jako se slétají včely za sladkou vůní medu. Znovu chci prožít ten svůj jarní pornopříběh, kdy máte v hlavě jenom šukání a chuť vášnivých polibků, dotek dlaní na páteři a závrať.

Děkuji za inspiraci, drahá.