Pro mě dost osobní téma, kterým jsem se hlavně dřív hodně zabývala.

Chtějí muži jenom mrchy (a hodné holky je nudí) a chtějí ženy jenom hajzly (a hodní kluci je nudí)??

Nechci popírat reálné zkušenosti, které to jakoby dokládají. Těm zkušenostem věřím.

Přesto tu teorii zásadně odmítám.

Protože, když se takové zkušenosti probírají, jedna věc se přehlíží. Být "hodný" není žádná zázračná hodnota.

Hodní kluci se trápí úvahou: "Já jsem hodnej, proč mě ženy nechtějí?" Ale bývá v tom všechno možné, jen ne autentická dobrota. Je v tom zatrpklost, výčitka, pasivní agrese - a taky skrytá obchodní logika: "Když jsem hodnej, tak za to mám něco dostat. A já jsem dělal, co se má. Přizpůsobil jsem se. A nic jsem za to nedostal."

To není "hodnej". To je kalkul.

Ano, je pravda, že většina lidí skutečně touží po stabilním partnerství. (Spolehlivost, jistota, dovolená v Jugoslávii..)

Jenže - opravdový vztah je víc než jen "někoho mít". Vztah je o tom, že se potkají dvě osobnosti, vzájemně se poznávají, začnou sdílet zážitky, některé zájmy, společný humor ... a své nitro.

V jistém smyslu dává každý z nás tomu druhému dar - sám sebe.

Nikoliv "dává" ve smyslu naprostého odevzdání se, poslušnosti, kontroly. "Dávat se" neznamená "vzdát se sám sebe", ale pustit si druhého do soukromí, do myšlenek, pod kůži ... mimo jiné to znamená, že budeme vůči druhému zranitelní. Pokud má totiž druhý přístup k našim niterným myšlenkám, obavám a slabinám, bylo by pro něj velmi snadné nás zranit.

A teď přichází klíčová myšlenka:

1. Nabídnete tento cenný dar - sebe - kdekomu? O kom nic nevíte, kdo vám nic takového nenabízí, kdo o ten váš dar ... vlastně nijak zvlášť ani nestojí?

No ... možná ano. Budete to dělat ve chvíli, kdy si sám sebe - svého daru - nebudete vážit. Když mu to dáváte se slovy "heleď, já vím, nic moc, je to hnusný a vlastně je to k ničemu, vem si to prosím radši ty, ať na to nemusím koukat.

a druhá klíčová myšlenka:

2. Když vám někdo nabídne takovýto "dar" - hnusný, o který nikdo nestojí, takový prostě jen hadr ... CHTĚLI BYSTE TAKOVÝ DAR???

Já tedy ne. Promiň, ale jestli je hnusný, tak co bych s tím dělala. "Ale bude jen tvůj!" Díky, nechci. "Ale můžeš si s ním dělat co chceš a nikdy tě neopustí!" Promiň, vážně nechci.

Každý člověk touží dostat krásný a hodnotný dar. Nikdo nestojí o to, co laciné a ošklivé.

Kdežto když mi někdo ukáže dar, a řekne: Tohle je to nejcennější, co mám. Hrozně moc to pro mě znamená. Vím, že není úplně nový, a není dokonalý. Tady má škrábance a tady trochu divně vrže, ale má svou krásu, koukni třeba tady ... a hlavně má pro mě obrovskou hodnotu. A přeji si ho dát tobě.

Takový dar se nenabízí na potkání. Takový dar bude nabídnut až poté, co mě dárce bude vidět jako někoho, kdo takový dar ocení a kdo si ho bude vážit. Takový dar přijmu s něhou a opatrností, abych ho nerozbila, a budu pyšná na to, že jsem ho dostala právě já.

(Nebo se taky můžu leknout a říct heleď necítím se na takovou odpovědnost, dej to raději někomu, kdo ho ocení víc. Au. Ale přesvědčování, že si ho mám vzít právě, je k ničemu.)

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Ano, celé je to o SEBEVĚDOMÍ. (Pokud možno, o tom zdravém.) Případně se můžeme motat v termínech jako je sebeláska, seberozvoj, určování vlastních hranic atd., ale myslím, že podstata je zřejmá.

To, co muži a i ženy skutečně chtějí, je SEBEVĚDOMÝ protějšek. Který se nebojí být sám sebou a má své hranice, co si k němu můžete dovolit. Má své názory, a své zájmy. Prostě někdo, jehož hlubiny nás láká poznat. Protože každá jiskra potřebuje rozdíl potenciálů. Někdo, kdo se jen přizpůsobí, odkývá, vykoná, neklade odpor, neudrží hranici ... není zajímavý. Do zrcadla koukneme, abychom viděli, jak nám to sluší, ale zírat do svého obrazu celý den fakt není zábava.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

A jak je to tedy se zdánlivou platností těch klišé, že muži chtějí jen mrchy a nudí je hodné holky, a analogicky, že ženy chtějí jen hajzly a hodní chlapi je nezajímají?

1. nikdo nestojí o hadr na podlahu. Všichni touží po pěkné věci.
2. někdo je tak povrchní, že mu stačí jen hezký obal, a o vnitřek se nezajímá - tomu pak můžete naservírovat klidně hovno, hlavně, když bude ve zlaté krabičce. Když mu začne smrdět, vyhodí ji a poohlídne se po nějaké jiné třpytivé krabičce. A i kdyby byl v krabičce vzácný klenot, i tak se zanedlouho poohlédnou po jiné - hlavně hezké! - krabičce. (Viz výše o plochých lidech.)
3. někdo je bohužel natolik naivní, že je přesvědčený, hodnota dárku se odvíjí od hezké krabičky. Dostane hezkou krabičku, a pak si stěžuje, že uvnitř je laciná cetka.
4. a pak jsou ti, které zajímá dar jako takový, že krabička není tak podstatná, ale ... budete dávat klenot do ušmudlané, zmačkané a špinavé krabičky? Ne, cenná věc si zaslouží důstojný obal.

Žádná ze skupin nechce šmejd. Lidi se liší jen v tom, jak snadno se nechají zlákat třpytivou krabičkou, jestli budou chtít otevírat ušmudlanou a lepkavou krabičku, a jestli rozpoznají skutečnou hodnotu toho, co v ní je.

Přeloženo - být "hodný" nestačí, milovat neznamená "být vždy k dispozici jako kávovar". "Hodný" ... není nic. To slovo nemá žádný význam, žádnou charakteristiku, je prostě ... BEZTVARÉ.

Lidi zkrátka stojí o sebevědomé protějšky. Jestli se nechají okouzlit falešnou maskou, jak je kdo drsnej a hustej ... ano, to se děje. A tady je právě ten kořen mýtu "chtějí hajzly / mrchy". Ale přitažlivé není to, že jsou hajzlové. Přitažlivé je to, že jim uvěříme jejich pozérské sebevědomí.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Pointa: "mrchy" a "hajzlové" můžou být přitažliví, ne proto, že jsou "zlí". Ale proto:

• že si věří (nebo to aspoň dobře předstírají)
• mají svůj svět, své zájmy, své hranice
• nemají ambice se v druhém rozplynout
• neprosí o lásku

Závěr: Když se budete snažit být užiteční, když vám půjde o to, se zavděčit ... budete jen kus nábytku, zrcadlo, stín. A skončíte na smetišti.

Pokud o vás má někdo stát, buďte osobnost, kterou má smysl poznat, která je zajímavá sama o sobě a má co nabídnout. Možná ne každému - ale právě tomu, kdo bude ten pravý pro vás.